Ropná krize, íránské výhrůžky a německý odpor k jádru

Silná slova Íránu, že zablokuje export ropy ze Saúdské Arábie a Kataru, mi tak trochu připomínají situaci, kdy jsem jako malý kluk klackem na půdě zkoumal, zda jsou vosy doma ve své báni.

Nedovolím si hodnotit rozumovou vyspělost íránských vůdců, ale pochybuji, že nevědí, co bude následovat, pokud si troufnou ohrozit tok ropy. Ať se nám to líbí, nebo ne, je naše civilizace na této surovině zoufale závislá.
V přímém přenosu prakticky vidíme situaci na trhu s černým zlatem na cedulích okolo benzinek. Ropa je však nepřímo obsažena skoro ve všem kolem nás. Od základních potravin přes léčiva až po mobilní telefony, které při sobě nosíme jako odznak moderní doby.
Kdyby se dodávka ropy zadrhla, nastala by krize, kterou si lze jenom těžko představit. S nadsázkou řečeno, cena koní a bicyklů by zaručeně vyletěla do astronomické výše a poptávka po rýčích a motykách by překonala veškeré rekordy.
Ačkoliv se vědci dodnes neshodli, zda ropa pochází z pradávných rostlin a živočichů, nebo vznikla anorganickou cestou v matičce zeměkouli, shodují se, že její zásoby jsou omezené. Měli bychom proto počítat s tím, že dojde.
Přesto však světová spotřeba ropy neustále stoupá. Tím, že se daří obrovské čínské ekonomice a Číňané stále častěji přesedají z kol za volanty automobilů, je růst spotřeby stále vyšší. Také kvůli tomu se moment, kdy vrty ropných magnátů a oligarchů vyschnou, blíží rychleji.
Jedinou reálnou alternativou, kterou zatím lidstvo zvládlo (i se souvisejícími problémy), je atomová energie. Dostavbu Jaderné elektrárny Temelín proto považuji za velmi rozumný krok, i když nebude levná ani jednoduchá. Pokud se politici v Německu rozhodli, že uzavřou své atomové elektrárny, je to podobný nesmysl, jakým je íránský plán na zablokování exportu ropy.
Krásné řeči o přechodu na obnovitelné zdroje energie jsou pouze lacinou vějičkou pro ekologicky naladěné voliče. Každý energetik ví, že nejpodstatnější složkou ve spotřebě je tak zvaný "base load." To je stabilní dodávka energie, která plyne bez ohledu na to, zda fouká vítr nebo svítí slunce. Bez něj se neobejdou ani Němci.
Nemohu se proto zbavit pocitu, že se politici řídí jen okamžitým vývojem křivky volebních preferencí a vůbec nezáleží na tom, jestli jim na hlavy pere íránské slunce nebo v nich šplouchá bavorské pivo.
Autor je ředitelem firmy Jablotron