Skutečně zelená zelená nafta?

Zelenou naftu v trochu modifikované podobě si zemědělci budou moci užívat ještě v příštím roce, pak už nejspíš skončí. Zemědělské protesty proti vládě tak skončily kompromisem. Diskuse se vedla zejména nad rozpočtovou stránkou věci, z druhého tábora pak zaznívaly obavy ze ztráty konkurenceschopnosti českých zemědělců. Skoro vůbec se ale nemluvilo o environmentálních nákladech výroby potravin a zemědělského sektoru obecně v České republice.

Zelená nafta by mohla evokovat přínos pro ochranu životního prostředí. Jenže to na rozdíl od jiných případů (zelená ekonomika, zelené pracovní příležitosti apod.) u nafty neplatí. Nejde o ekologickou naftu, ale jen tu, jež se spotřebuje při zemědělských činnostech. Aniž bychom nutně dávali za pravdu jedné či druhé straně, ptal se někdo při této příležitosti, jaký dopad má české zemědělství na ochranu krajiny, rozmanitost druhů, vodní zdroje, produkci emisí znečišťujících látek či skleníkových plynů?
Příliš se také v souvislosti se zemědělstvím nemluví o potřebě snižování emisí skleníkových plynů. Relativní podíl zemědělství na jejich produkci (do 10 %) není velkou položkou a větší pozornost tak získává energetika. Přitom ale jde o jeden z nejzranitelnějších sektorů v případě očekávaných častějších extrémních meteorologických jevů, dlouhých období sucha, prudkých dešťů nebo šíření škůdců.
Takže zemědělství na jednu stranu způsobuje emise, na druhou stranu by mohlo přispět k jejich snížení. Podmiňovací způsob je přitom velmi důležitý!
V souvislosti s plánem na zrušení zelené nafty se tak objevily hlasy, že by to mohlo vést k vyššímu využívání biopaliv. V jejich případě totiž zatím nikdo (dokonce ani ministr Kalousek) neuvažuje o zastavení jejich podpory (daňové zvýhodnění, povinné přimíchávání do pohonných hmot). Biopaliva, v současnosti vyráběná zejména ze zemědělských komodit, by měla přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů, omezovat závislost na dovozu ropy nebo vytvářet nová pracovní místa. Jsou biopaliva onou zelenou (ekologickou) naftou či benzinem?
Evropa sice zavedla kritéria udržitelné produkce biopaliv, která se týkají i dovozů ze třetích zemí (35% úspora emisí oproti fosilním palivům), ta však kalkulují pouze s přímými emisemi. EU v současnosti nepočítá s tím, že kvůli zvýšené poptávce po biopalivech dochází v rozvojových zemích jednak k vytlačování pěstitelů potravinářských plodin a jednak se nedostatek půdy řeší odlesňováním či vysoušením mokřadů. To má za následek uvolňování emisí skleníkových plynů a ztrátu cenných rezervoárů uhlíku vázaného v biomase. Uhlíková stopa některých biopaliv je tak kvůli nepřímému dopadu dle některých studií dokonce vyšší než v případě konvenčních fosilních paliv.
Evropská unie tak nikoli poprvé riskuje svou pověst "klimatického šampiona", pokud stále otálí s ukončením podpory pro neudržitelná biopaliva. Příběh bionafty ukazuje, že skutečně zelená nafta je nám možná ještě vzdálenější, než bychom si přáli.