27. 7. 2012
Kdysi se tu těžil písek. Teď se nad Vltavou nedaleko
Nelahozevsi tyčí k nebi obří nádrže Centrálního tankoviště ropy, ve
kterých státní firma MERO skladuje strategické zásoby této suroviny
pro celé Česko. Pokud by ropovody náhle vyschly, mohla by doprava v
zemi díky nim fungovat bez problémů dalších 90 dní.
Společnost MERO (zkratka znamená Mezinárodní ropovody) převzala
správu nad ropovody v roce 1994. Stavbu obřího tankoviště si
vyžádala přístupová jednání s EU, která po Česku požadovala
strategické zásoby pohonných hmot na tři měsíce. Nyní je v nádržích
ropa na 50 dníí, zbytek spotřeby skladuje Státní správa
hmotných rezerv přímo v benzinu a v naftě.
Ropa v Nelahozevsi tak patří státu a firma od něj dostává jen
skladné. Celkem se zde skladuje milion tun černého zlata.
Největší z nádrží se tyčí do výše 27 metrů a vejde se do ní 125
tisíc kubíků ropy.
Plovoucí střecha nádrže je velká jako fotbalové hřiště a při
procházce po ní vám pod nohamaodpočíváropa za jeden a půl miliardy
korun. V menších tancích na 50 tisíc kubíků ropy se připravuje
ropa pro rafinerie.
Samotný typ nádrží v centrálním tankovišti je českým vynálezem a
je považován za nejpokročilejší na světě. O bezpečnost se stará
dvojitý ocelový plášť a sofistikovaný automatický hasicí systém.
Právě dvojité opláštění umožňuje stavět nádrže blíže u sebe,
protože se uspoří místo na jinde nutné ochranné valy.
U země má plášť tloušťku 36 mm, což odpovídá pancíři vojenského
tanku. Plovoucí střechy se na nádržích začaly stavět po tragédii v
Polsku, kdy v Czechowicích zahynulo v roce 1971 po úderu blesku a
následném požáru nádrže 37 hasičů.
Gumové těsnění mezi střechou a nádrží je nejpravděpodobnějším
místem požáru. Střechu tak hlídají citlivé fotosenzory, které
dokážou zachytit plamen. V ten moment se začne tank ochlazovat
vodou z Vltavy a zároveň střechu zalije pěna z rozprašovačů. V
případě poškození vnitřního pláště zachytí ropu plášť vnější. Pokud
by z nádrže vytékal jeden kbelík ropy za hodinu, zcela se vyprázdní
až za 19 let.
Uvnitř nádrží ropu promíchávají buď velké lodní šrouby, nebo turbo
trysky, aby nevznikaly usazeniny. Jednou za 25 let je nutné nádrž
vypustit a kompletně vyčistit. Na jednom z tanků tato operace
zrovna probíhá, což umožnilo redaktorům iDNES.cz
nahlédnout dovnitř nádrže. Stěny se pod vysokým tlakem pískují
a usazeniny se odvážejí na likvidaci.
Bavoři Čechům příliš nevěřili
V Nelahozevsi zároveň končí i ropovod IKL z německého
Ingolstadtu, který Česko chrání před stále častějšími výpadky
dodávek z východu a momentálně jím přitéká většina ropy. Oba české
ropovody, tedy IKL a Družba, jsou řízeny z centrálního velína, kde
operátor sleduje putování jednotlivých typů ropy a může
prostřednictvím kamer nahlédnout do jakéhokoliv objektu na trase.
Ropa v trubkách putuje přibližně rychlostí lidské chůze, z Hodonína
u slovenských hranic dorazí do Nelahozevsi přibližně za tři
dny.
Firmě MERO patří i německá část ropovodu IKL. V městečku Vohburg u
Ingolstadtu má Česko čtyři nádrže celkem na 180 tisíc kubíků ropy a
MERO tam zaměstnává 35 lidí.
Samotný IKL, napuštěný v roce 1997, je podle provozního ředitele
firmy Víta Tůmy stále nejmodernějším ropovodem na světě. Jeho
konstrukci totiž v devadesátých letech definovali bavorští
inženýři. Ti měli mimochodem v devadesátých letech Česko tak
trochu za banánovou republiku a stavba probíhala podle německých
norem. Nyní si však české provozovatele pochvalují a s dalším
prodloužením licence nemají problém ani německé úřady, pověstné
svou přísností.
Bez rafinerií nemá spojení smysl
A jak se ve společnosti MERO dívají na ministerské plány ohledně
vytvoření státního ropného giganta? "Z provozního hlediska není
spojení s Čeprem problém," vysvětluje iDNES.cz provozní ředitel
Tůma. Obě státní firmy totiž mají mnohde společné čerpací stanice
či armaturní štoly a ropovody vedou s produktovody ve stejných
koridorech. "Spojení však nemá smysl bez rafinerií," dodává Tůma.
Ty jsou nyní v rukou České rafinérské, většinově vlastněné
polskýmkoncernem PKN Orlen.
Autor: Jan Nevyhoštěný, Zdroj: iDNES.cz