2. 5. 2012
Když jsme v Teheránu za plnou nádrž platili asi 70 korun,
byl to ráj na zemi. "Ale pořád je to něco, co musím platit,"
relativizoval jeden z místních nadšení Evropana. O pár měsíců
později bylo možné za tuto cenu tankovat jen sto litrů měsíčně,
zbytek byl v přepočtu za zhruba osm korun litr. Lidé vyšli do ulic
a zapálili několik benzinových stanic.
Trochu západněji, v Turecku, mají nejdražší benzin na světě. V
současnosti stojí kolem padesáti korun litr. Města jsou plná aut, v
ulicích jsou zácpy a ekonomika roste.
V Česku jsou současné ceny paliva tématem politických debat,
byznysových konferencí i hospodského stěžování, nezdá se ale, že by
se něco dělo.
Kamiony například dál vozí z Krnova do pražského skladu jednoho
obchodního řetězce kofoly. Když je vyloží, naloží do kamionu zboží
pro krnovskou samoobsluhu a samozřejmě i několik palet kofoly.
Vezou je tak tři sta kilometrů zpět. Celé je to ale "logisticky"
nejjednodušší a nejlevnější řešení. A nafta za 37 korun za litr ani
mýtné na tom zatím nic nemění.
Stejně se po Česku i Evropě vozí sem a tam nejen potraviny.
Navzdory ceně nafty je doprava v ceně zboží jen zanedbatelnou
položkou. Když bude plechovka coly v Řecku o korunu levnější než v
Česku, vyplatí se ji naložit na kamion a přivézt napříč
Balkánem.
Stejné je to v osobní dopravě. Vozy SUV jsou stále nejrychleji
rostoucím automobilovým segmentem, ač mají horší aerodynamiky,
vyšší hmotnost a tedy vyšší spotřebu. Lidé se také dál stěhují do
rodinných domů za městem a stávají se tak závislejšími na svých
vozech.
Studie univerzity MIT dospěla k závěru, že Evropany ceny paliva v
jejich chování ovlivňují násobně méně než Američany. Ti kvůli cenám
benzinu častěji (nyní 20 korun za litr) kupují menší motor i menší
vůz.
Autor: Roman Šitner, Zdroj: HN