(Vý)hodně drahý benzin

V čase, kdy jsou pohonné hmoty na historicky vůbec nejvyšších hodnotách, převládá názor, že příliš vysoká spotřební daň by se měla snížit, protože podvazuje ekonomické oživení. Kritiku si tato fixní daň nesporně zaslouží. Možný je ovšem i jiný pohled, totiž že tato výše by mohla do budoucna znamenat i výhodu. Musela by se ovšem učinit jedna drobná, ovšem důležitá změna.

Podle zprávy Citigroup se Saúdská Arábie může v průběhu následujících 18 let proměnit z dnešního hlavního světového vývozce ropy na dovozce. Ano, čtete dobře. Jen pro úplnost, Saúdská Arábie je společně s Ruskem největší producent ropy na světě, dohromady na oba státy připadá přibližně 1/4 světové produkce. Nutno podotknout, že pro tuto předpověď platí předpoklad, že se výrazněji nezmění základní trendy ve spotřebě energií jak ve světě, tak uvnitř království.
A jakou tedy lze spatřovat v současném nastavení české daně ze spotřebních hmot výhodu? A jakou chybu? Výhoda je nasnadě: už teď je české hospodářství uměle pobízeno k tomu, aby se vyrovnávalo s relativně vysokou cenou pohonných hmot, je ponoukáno k optimalizaci například úsporami či hledáním technologických substitutů. Zajisté, krátkodobě to s sebou nese vícenáklady. Tato strategie ovšem může být výhodná do budoucna, kdy ceny nesporně v dlouhodobém - ale nikoliv nutně krátkodobém - horizontu ještě výrazněji porostou. Současná konstrukce daně je však z tohoto hlediska nedostačující v tom směru, že určité procento z těchto peněz by mělo putovat do speciálního fondu určeného na přípravu dopadů ropného zlomu. Prostředky z něj by byly určeny na podporu základního i aplikovaného výzkumu v oblasti OZE a nových technologií, na podporu výstavby dlouhodobě udržitelné MHD a podobná opatření, vše ve spolupráci s akademickou sférou a soukromým sektorem. Jinými slovy, současná daň na poho nné hmoty v sobě postrádá uhlíkovou daň, poplatek za to, že vlivem spalování fosilních paliv vznikají negativní externality. Řešení problémů způsobených spalováním pohonných hmot stojí peníze jak stát, tak občany (např. náklady na léčbu nemocí cest dýchacích), kteří se na spalování pohonných hmot nepodílejí tolik jako jiní (týká se zejména dětí, důchodců, lidí na vozíčku či obyvatel rozvojových zemí postižených změnami klimatu).
Důvod pro zmíněnou změnu spotřební daně na pohonné hmoty netkví zdaleka jen v Saúdské Arábii. Ruské exporty pravděpodobně vyhasnou ještě o něco dříve, i když se o tom ještě dostatečně nemluví. A spoléhat pro tyto scénáře pouze na síly trhu by se jevilo nemístným hazardem. Ale psst, hlavně o tom neříkejte nejlepšímu ministrovi na světě!

Autor je členem Energetické sekce Strany zelených.