Zvláštním záznamním povinnostem se lze úspěšně bránit

Zvláštní záznamní povinnost pro čerpací stanice je velice rozsáhlá. Přitom není jisté, zda všechny informace, které tímto způsobem finanční úřad shromažďuje, jsou nezbytně nutné pro správný výběr daní.

Daňovému subjektu, který v rámci své podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti uskutečňuje platby v hotovosti, může finanční úřad dle daňového řádu uložit povinnost, aby vedl nad rámec svých běžných záznamů nutných pro stanovení daně také zvláštní záznamy potřebné pro správné zjištění a stanovení daně. Jejich rozsah pak určuje finanční úřad.
Tyto případy se v běžné praxi vyskytují zejména v provozu restaurací, maloobchodních prodejen a v posledních letech u obchodníků s pohonnými hmotami. Postup finančních úřadů se stal v posledních letech velice častým a logicky to vzbudilo u některých daňových subjektů negativní reakce i několik soudních sporů.
Na základě zkušeností, které máme, je tato zvláštní záznamní povinnost velice rozsáhlá a není jisté, zda všechny informace, které tímto způsobem finanční úřad shromažďuje, jsou nezbytně nutné pro správný výběr daní.

První vlaštovka

S velice zajímavým závěrem pro daňové poplatníky skončilo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z konce minulého roku, které se týkalo zejména uložení zvláštní záznamní povinnosti správcem daně.
Jednalo se o případ, kdy byla podnikatelce uložena pokuta za nesplnění povinnosti vést zvláštní záznamy, které jí svým rozhodnutím uložil finanční úřad. Podnikatelka (podnikající v oboru poskytování veterinární péče) přijímala od zákazníků ve velkém objemu platby v hotovosti, což bylo dle finančního úřadu důvodem, proč jí byla stanovena předmětná záznamní povinnost. Záznamní povinnost o každé přijaté platbě, která měla být zaúčtována a zaevidována měla být vedena v sešitě v tvrdých deskách s předem očíslovanými stranami, do kterého měla zapisovat datum návštěvy, druh zvířete, jméno a adresu každého zákazníka, název provedeného úkonu, informace o léčivu a ještě několik dalších údajů. Správce daně posléze provedl kontrolu a v protokolech o provedení místního šetření uvedl, že podnikatelkou předložené počítačové sestavy nesplňovaly požadovaný účel uvedené záznamní povinnosti (např. stvrzenky nebyly řazeny v číselné řadě, nebyla zaručena neměnnost, neobsahovaly požadované údaje - druh zvířete apod.). Krajský soud, který se tímto případem zabýval, souhlasil, že uložení zvláštní záznamní povinnosti je pouze na správci daně, který je oprávněn, aby daňovému subjektu stanovil povinnost vést zvláštní záznamy (záznamní povinnost). Podle názoru soudu je na úvaze správce daně, aby posoudil potřebu vedení těchto záznamů. Krajský soud dále neshledal uložení záznamní povinnosti jako neúměrně zatěžující povinnost pro daňový subjekt a svůj názor odůvodnil, že uloženou povinnost vést tyto záznamy nelze označit za tolik náročnou, aby vyžadovala další pracovní sílu. Závěrem krajský soud potvrdil, že se nejednalo o nezákonný postup, když jí za nesplnění stanovené povinnosti správce daně uložil pokutu.

Šikanózní a neúměrně zatěžující

Podnikatelka namítla, že uložená pokuta je jednak zjevně nepřiměřená ve vztahu ke zjištěným skutečnostem při prováděném místním šetření ze strany správce daně. Dále podnikatelka napadla posouzení celé věci ze strany krajského soudu, a to z důvodu nesprávného právního posouzení a hodnocení důkazů soudem. Zejména poukázala na zásadu přiměřenosti použitých prostředků. Prostředky zvolené správcem daně se zdály podnikatelce šikanózní a svým obsahem neúměrně zatěžující. Podnikatelka dále namítla, že uložení povinnosti vést záznamy nevychází ze znalosti konkrétních podmínek podnikatelské činnosti a že splnění předpokládaného cíle mohl finanční úřad zajistit jinými, dostupnějšími postupy, které evidentně nezvýší náklady na další pracovní síly. Pro úplnost uvádíme, že podnikatelka vedla záznamy v certifikovaném účetním programu provázaném na všechny jí provozované veterinární ordinace. Tento účetní program používala podnikatelka tak, aby vkládaná data do účetního systému byla uvedena průběžně a to v rámci prováděného lékařského úkonu.

Užití nejmírnějších prostředků podmínkou

Nejvyšší správní soud (NSS), který se případem dále zabýval, dospěl k závěru, že je na místě odchýlit se od dosavadní judikatury, zrušil výše uvedené rozhodnutí krajského soudu a případ vrátil k dalšímu řízení. Podle NSS nesplnilo uložení zvláštní záznamní povinnosti test proporcionality, protože její uložení bylo pro daňový subjekt dlouhodobě zatěžující.
NSS dále uvedl, že pro uložení záznamní povinnosti ze strany správce daně nemohla být důvodem pouze skutečnost, že podnikatelka přijímala od zákazníků významné finanční částky jako tržby v hotovosti. NSS uvádí, že přípustným důvodem uložení záznamní povinnosti musí být u daňového subjektu, který přijímá platby v hotovosti, nějaká specifická vlastnost, vydělující jej z množiny všech takových daňových subjektů a vyžadující, aby mu nad rámec evidenčního standardu byla uložena další, dodatečná, individuálně určená evidenční povinnost. Tato specifická vlastnost dle názoru soudu musí být identifikována, dále daňovému subjektu sdělena a ten musí mít možnost na sdělení správce daně patřičně reagovat. To se však v případě podnikatelky nestalo. NSS také považuje za nesprávný názor krajského soudu, který se vyslovil, že správce daně může rozhodovat o uložení záznamní povinnosti v podstatě neomezeně a že k přípustnosti uložení této povinnosti stačí pouze úvaha správce daně. Dále říká, že připuštění plošného uplatnění záznamní povinnosti na základě v podstatě neomezené úvahy správce daně je v rozporu s intencí zákonodárce.
Uložení evidenční povinnosti musí dle NSS splňovat kritérium proporcionality, které mimo jiné přikazuje správci daně užít k dosažení cíle těch nejmírnějších, ještě dostačujících prostředků. Na základě tohoto pravidla nelze daňovému subjektu nařizovat "papírovou" formu vedení zvláštní záznamní povinnosti a zakazovat její elektronické vedení, které navíc zajistí nezaměnitelné a dodatečně nemanipulovatelné záznamy.

Úspěšná obrana pumpařů

Obchodníci s pohonnými hmotami se také úspěšně brání zvláštní záznamní povinnosti. Obdobným závěrem jako rozhodnutí předchozí skončilo také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z března tohoto roku. Jednalo se přímo o spor obchodníka s pohonnými hmotami a finančního úřadu, který musel evidovat detailní údaje o nákupech a prodejích pohonných hmot. Záznamní povinnost, kterou finanční úřad uložil, měla obsahovat i údaje o registračních značkách vozidel a identifikaci jejich řidičů.
Ve svém rozhodnutí, kterým soud namítl oprávněnost finančního úřadu udělit zvláštní záznamní povinnost, je jako jeden z hlavních argumentů proti této povinnosti uváděno kritérium proporcionality - správce daně je dále povinen v širším smyslu také zkoumat věcný rozsah záznamní evidence a je povinen ověřit, že každý jednotlivý údaj, jehož průběžnou evidenci požaduje, je nezbytný a zda si jej může daňový subjekt s ohledem na vykonávanou činnost vůbec zjistit.

Braňte se!

Jak je vidět z posledních soudních sporů mezi finančními úřady a provozovateli čerpacích stanic, je tento rozsudek významným příspěvkem do práv společností a podnikatelů, kteří se rozhodnou proti uloženým zvláštním záznamním povinnostem bránit, ať už provozujete veterinární ordinaci nebo obchodujete s pohonnými hmotami. Případný postup obrany proti záznamním povinnostem doporučujeme konzultovat s daňovým poradcem.

Ing. Jan Kotala

Jan je konzultantem ve společnosti Fučík a Partneři. Je členem Komory daňových poradců a zaměřuje se na daňové poradenství korporátní klientele. Vystudoval obor zdanění a daňová politika na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze, kterou zakončil prací na téma měření daňových úniků. Své pracovní zkušenosti sbíral při finančním řízení reklamní agentury a práci daňového konzultanta v poradenských společnostech. V současné době se věnuje práci v odborné sekci majetkových daní při Komoře daňových poradců ČR a studiu ACCA.