Čepro je na rekordu

Čtvrtým rokem společnost Čepro generuje zisk přes miliardu korun. Loni výdělek vzrostl na rekordních 1,28 miliardy hrubého při tržbách přes 59 miliard. Podle generálního ředitele Jana Duspěvy k tomu přispěly v podstatě všechny byznysové aktivity, včetně obratu čerpacích stanic EuroOil. Právě čerpacích stanic se týkají i některé nové projekty, které Čepro v poslední době zavedlo.

Jak se osvědčuje na stanicích EuroOil například zavedený systém Certifikovaný velkoobchod Čepra, který v podstatě on-line pomáhá nájemcům v zásobování vašimi palivy?

Můžu říct, že s výsledky jsme spokojeni. Program "Certifikovaný velkoobchod Čepro" je určený především pro individuální vlastníky nebo provozovatele čerpacích stanic, kteří mají zájem aplikovat naše postupy a standardy ve spojení s exkluzivními dodávkami pohonných hmot. I nadále je čerpací stanice zahrnuta pod kontrolu SGS v rámci "Pečetě kvality" a kontrolována metodikou čerpacích stanic EuroOil.

Dají se už nějak vyčíslit nebo popsat úspory díky tomuto automatizovanému systému závozu ze skladů, optimalizování tras rozvozu cisternou a podobně?

Samozřejmě dají. Nasazením vlastní logistiky jsme vyčíslili úsporu nákladů na dopravu pohonných hmot ve výši deseti procent.

Tyhle systémy umí hlídat i kvalitu pohonných hmot na pumpě. Je to dostatečné? Nenahradí to jednou v případě Čepra a pump EuroOil zmíněný program Pečeť kvality, vyhodnocovaný společností SGS?

To není na pořadu dne. Kvalitní a ucelené procesy dopravy a logistiky přispívají k vysoké kvalitě paliv a je obecně známo, že doprava pohonných hmot pomocí autocisteren je z pohledu kvality nejrizikovější proces. My jako kontrolní systém využíváme program Pečeť kvality už od roku 2006.

Síť EuroOil se postupně rozšiřuje. Jdete i cestou zvyšování počtu partnerských pump?

My pro rozšiřování sítě čerpacích stanic EuroOil využíváme akvizic stávajících stanic, výstavby nových stanic nebo modelu nájmu. Program "Certifikovaný velkoobchod Čepro" či "Partnerská stanice" jsou separátní projekty pro naše velkoobchodní zákazníky.

Jednou z novinek je také to, že jste od loňského února zavedli vlastní cenotvorbu, tedy určování cen pro odběratele nejen podle burzy v Rotterdamu, ale i podle dalších kritérií, jako je reálná poptávka, aktuální cena biosložek a podobně. Podobnou cestou se před časem vydal i Unipetrol a MOL. Neznamená to v důsledku zdražení paliv od Čepra?

V žádném případě. Od 1. února 2019 společnost Čepro rozšířila svou cenotvorbu o vyhlašovanou takzvanou Základní cenu Čepro, která i nadále reflektuje hodnotu cen pohonných hmot na burze v Rotterdamu, ale nově zahrnuje také specifika trhu s pohonnými hmotami v České republice. Díky tomu můžeme pružněji reagovat na reálný vývoj velkoobchodních cen pohonných hmot a z toho v konečném důsledku mohou profitovat i naši zákazníci.

Je to pro ně zásadní změna?

Především je třeba připomenout, že se netýká všech zákazníků. Nový způsob cenotvorby i nadále vychází z burzovních kotací Platts, přičemž je primárně určen pro zákazníky s kumulovaným měsíčním odběrem pohonných hmot nižším než půl milionu litrů. Jsem přesvědčený, že nová cenotvorba nepředstavuje odklon od dosavadní transparentní cenové politiky. Pouze byla doplněna o další vstupy za účelem dosažení objektivní ceny, která zohledňuje specifické aspekty českého trhu. Stávající, takzvaná formulová cenotvorba pak nadále funguje paralelně vedle Základní ceny Čepro a je sjednávána individuálně se zákazníky s kumulovaným odběrem vyšším než těch půl milionu litrů.

Přispívá k lepšímu prodeji paliv, a tedy i výsledku Čepra také spolupráce s francouzským koncernem Total, kterou jste zahájili loni? Respektive, začali jste odebírat pohonné hmoty z jeho rafinérie v saské Leuně?

Určitě k hospodářskému výsledku přispěl celkově dobrý nákup motorových paliv a Total patří mezi naše význačné dodavatele pohonných hmot. Takže i Total přispěl, i když spolupráce zatím netrvá dlouho. 

Budete s Totalem spolupracovat i jinak než jen v nákupu pohonných hmot?

Vedeme určité diskuse, ale zatím nejsou ve fázi, že bychom je mohli nějak konkrétně komentovat.

Jak moc jsou už dnes dodávky pohonných hmot od Totalu pro vás významné?

Total už patří mezi naše nejvýznamnější partnery, co se týče dodávek pohonných hmot pro naše potřeby mimo subjekty, jejichž rafinérie jsou napojeny na produktovodní síť Čepra. To znamená mimo Unipetrol a MOL. Na železnici patří Total mezi hlavní dodavatele.  

Už několik let skladujete u nás v Česku německé rezervní zásoby pohonných hmot. I za tím je ekonomika?

Také. Podařilo se nám nyní už potřetí, tedy pro třetí časový cyklus, obhájit smluvní vztah s německou EBV (pozn. Erdölbevorratungsverband - veřejnoprávní agentura Sdružení pro předzásobení ropou). Na jaře tak začneme uskladňovat objem třetího kontraktu. Ten bude pokračovat do roku 2020.

V Evropě možná není neobvyklé, že krizové rezervy jednoho státu se skladují na území sousedního. Má ale po zkušenostech české Správy státních hmotných rezerv, která roky složitě vymáhala české krizové rezervy nafty z německých skladů zkrachovalé Viktoriagruppe, tenhle přeshraniční byznys stále smysl? Není tam jisté riziko v případě, že stát bude tyhle zásoby akutně potřebovat?

Samozřejmě, že to smysl má. Alespoň v našem případě. Jde to ale jen na základě toho, že si nás německá strana velmi důkladně prověřila a vzájemná smlouva je precizní. Máme v ni zakotvený přesný závazek, jak rychle a jakým způsobem musíme Německu jejich zásoby v případě potřeby uvolnit. Celý proces je také pravidelně kontrolován.

Česko má už delší dobu zásoby pohonných hmot a ropy na necelých 90 dnů, což je pod limitem, který doporučuje Evropská unie. Máte zprávy, že by se chystalo nějaké navýšení? Třeba na 120 dnů, o kterých se před lety hovořilo?

Takové informace aktuálně nemáme. Nevím o tom, že by stát podobné navyšování chystal. Stále se vedou diskuse, jestli by měl stát pro případné navýšení zásob přikoupit pohonné hmoty, tedy ropné produkty, nebo spíš ropu jako surovinu pro jejich výrobu. Pokud by se navýšení jednou řešilo pomocí ropných produktů, jejich skladování pro potřeby České republiky vždycky zajistíme.  

To je přece samozřejmost. Jste státem vlastněný podnik a patří vám velká většina veškerých skladů u nás... 

To je pravda. Ale mnoho lidí se nás ptá, zda neomezujeme našimi obchodními aktivitami, třeba ve prospěch Spolkové republiky, potřeby českého státu. Tak já zdůrazňuji, že v žádném případě. 

Máte sklady benzinu a nafty po celém Česku. Nebude ale třeba stavět další?

Máme sice rozpracované možnosti investic do rozšíření skladovacích kapacit, ale v této fázi, kdy se u nás stále víc mluví o přechodu na alternativní zdroje, paliv jako je stlačený zemní plyn CNG nebo elektromobilita, se jedná spíš o záložní variantu.

Pokud mluvíme o těch alternativních palivech, mají petrolejáři pod hrozbou pokut v řádu desítek až stovek milionů korun ze zákona povinnost do konce příštího roku snížit emise CO₂ z množství všech prodávaných paliv o 6 procent oproti roku 2010. Nyní jste ale teprve na úspoře nějakých 3,5 procenta. Je reálné to stihnout?

Myslím, že ano. Můžeme si pomoci právě prodejem těch alternativ. Nově máme možnost si do toho celého mixu sledovaných paliv započítávat i prodej nízkoemisních energií, jako je CNG, LPG, případně elektřiny pro elektromobily. Ale ani tak to nebude lehké. Hrozba tak vysokých pokut je ale natolik zásadní, že si vůbec nepřipouštíme, že bychom limit nestihli splnit.  

Obnovíte kvůli tomu jako nouzovou variantu i nabídku biopaliv, jako je bionafta, čistý olej MEŘO nebo lihový benzin E85, jejichž výroba je dražší než klasický benzin a nafta?  

Ano. S tím dokonce pro rok 2020 počítáme. Takže to ani není nouzová varianta.

Znamená to ale, že byste je, aby vůbec byla prodejná, museli nabízet pod cenou? Takže byste na nich prodělali?

Je to tak. Bude to pro nás náklad.

Takže na tom proděláte?

Ano. Ale už dneska si musíme to splnění povinné úspory kupovat. Je to pro nás nákladová položka, ať už si kupujeme zákonem vyžadovanou úsporu z CNG, z e-mobility, nebo jiného paliva, které je schopné úsporu CO₂ vygenerovat, tak pro nás je to náklad. Musíme si to od daného subjektu koupit. Stejně tak do té kalkulace zahrneme náklad na koupi drahého vysoce objemového biopaliva, jako třeba to zmíněné MEŘO.

Co si myslíte o různých nařízeních a ekologických limitech pro paliva?

To je těžké. Nikdo nezpochybňuje snahu chránit životní prostředí. Vadí mi ale, že se na tu situaci nedíváme komplexně. Například nasazení elektromobilů se považuje za něco, co má nulové emise. Nulovou zátěž pro životní prostředí. Tak si to mohou započítávat do plnění cílů výrobci automobilů. My jako ostatní průmysl máme ale cíle nastavené odlišně. V podmínkách pro nás se už zohledňuje, že například elektřina pro elektromobil se musela někde s určitou zátěží pro životní prostředí vyrobit.

Není špatně i to, že se v těchto válkách za ekologii nebere v potaz, že dnes i fosilní pohonné hmoty neničí životní prostředí jako před lety a moderní benzinové i naftové motory mají výrazně nízké škodlivé emise? Diesel auto je bráno jako strašák, ale mnohá z nich neškodí ekologii víc než třeba auto na plyn.

To je další věc, která hendikepuje myšlenku, kterou já jinak považuji za správnou. To jest, co nejefektivněji snížit zátěž pro životní prostředí. 

Autor: Miroslav Petr, Zdroj: PETROLmagazín