Zelený úděl: Cesta ke zmaru a totalitě

EU nemá přesvědčivé odpovědi na své vnitřní problémy, proto bude pod vedením nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové raději zachraňovat planetu. Nová zelená ideologie je totiž především vítaným a neotřelým tématem pro stále levicověji orientované evropské elity. Rozpracováním nové "strategie" pro klimatickou neutralitu ekonomiky EU do roku 2050 byl navíc pověřen socialistický místopředseda Frans Timmermans, neomarxista a kariérní politik, jehož jedinou kvalifikací pro daný úkol je vzdělání z historie francouzské literatury. 

Perestrojka pod taktovkou EU

Sotva jsme stačili alespoň částečně strávit drakonický regulativ EU na emise CO2  v produkci automobilového průmyslu, doufali jsme, že na chvíli budou aktivity unijních špiček na toto téma vyčerpány. Omyl. Je totiž třeba smířit se se skutečností, že Evropský parlament po loňských volbách vedou ideologické a aktivistické skupiny. Převahu mají socialisté a zelení. To znamená jen jedno: EU nebude konečně řešit problémy, které jsou opravdu důležité a o kterých se nemluví. Naopak. 

Namísto toho se soustředí na pseudoproblémy, prezentované narůstající hysterií kolem ekologie, která není založena na racionální úvaze. EU bude činit kroky vykřičené médii a ekoaktivisty, bude regulovat firmy ekologickými opatřeními a bude zavádět nové a tvrdší daně sloužící hlavně k financování velkolepých energeticko-ekologických projektů. Jak je možné, že se aparát EU podrobil čistě byrokratickému ideologickému systému, který nahradil realitu téměř ve všech politických oblastech? 

Zdá se, že Evropská komise a Evropský parlament, instituce, které jsou doslova promořeny neomarxisty, mají potřebu, částečně i z dobrých úmyslů, v podstatě systematicky zničit jeden pilíř západní civilizace po druhém! Elity EU si vytvořily jakési virtuální světy všeobecně konaného dobra, které prostě chtějí právě dělat, a to bez ohledu na skutečnost, že to většina společnosti pravděpodobně odmítne. Připomíná to situaci minulých totalitních režimů. Komunisté věděli, že to jde se státem od deseti k pěti, ale vládní elita valila problémy před sebou a neřešila je, protože na to nikdo z nich neměl odvahu. Výsledkem bylo popírání skutečnosti a nahrazování jí různými nefungujícími "perestrojkami".

Plán na transformaci EU

Plán se zrodil pod vlivem nenadálé vlny klimatického třeštění, která zaplavila Západ po roce 2018 a jejímž symbolem je dnes kýčovitá ikona psychicky narušené školačky Gréty. Environmentalistickou strunu ještě více rozezvučela nastupující předsedkyně Komise Leyenová, což možná pramění z nedostatku odvahy věnovat se zásadnějším tématům EU. Ve svém kandidátském projevu v Evropském parlamentu v červenci 2019 uvedla: "Chci, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním kontinentem na světě, který bude klimaticky neutrální. Aby se to podařilo, musíme společně podniknout odvážné kroky. Náš současný cíl snížit emise do roku 2030 o 40 procent nestačí. Musíme jít dále. Musíme usilovat o víc: o padesát, ne-li o 55 procent." Aby se tak stalo, slíbila předložit v prvních 100 dnech ve své funkci návrh unijního předpisu o klimatu, "díky němuž se cíl pro rok 2050 stane právně závazným". Tento akt označila jako Zelený úděl pro Evropu.

"Odvážné kroky" v zásadním dokumentu

Nová Komise pod vedením Leyenové si tuto agendu nakonec vytkla jako svůj prvořadý úkol a učinila z ní svou vlajkovou loď. Jakousi ideologickou předehrou bylo, když koncem listopadu 2019 Evropský parlament pod tlakem aktivistických skupin symbolicky vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze. 11 prosince 2019 pak Komise konečně zveřejnila svůj prvotní nástin "Zeleného údělu" s cílem dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální EU. Pokud by ovšem někdo čekal kvalifikovanou analýzu a návrhy konkrétních opatření pro rozhodující části ekonomiky, jakými jsou energetika, doprava a průmysl, byl by po prostudování 25 stránek dokumentu velmi zklamán. 

Dokument je velmi obecný, ale zato překypuje termíny jako "odhodlání", "jasná vize", "jedinečná příležitost", "kolektivní odpovědnost" a "transformativní politika". A slibuje další rozpracování jednotlivých témat, čímž nebude pověřen nikdo jiný než odborník na slovo vzatý socialista Frans Timmermans. A můžeme se těšit na pěkně ostrý začátek: Komise podle dokumentu navrhne do března 2020 první evropský "právní rámec pro klima". Cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality tak bude velmi brzy zakotven v legislativě. Tyto záměry nedávno přispěchal předběžně schválit Evropský parlament, takže cesta k vysněnému evropskému socializmu je otevřená!

Zelená transformace EU

I pro zběhlého čtenáře je dokument "Zelený úděl" poměrně nepřehledným až chaotickým textem, který nese všechny známky práce pod časovým stresem, která je šitá horkou jehlou. Pojďme se tedy věnovat některým jeho hlavním myšlenkám. Podle Komise má EU "kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu". Unie má být přeměněna "na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů". Komise předpokládá přijetí souboru "hluboce transformativních politik". Je prý třeba "změnit politiku v oblasti dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu, výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení". Veškeré tyto činnosti a politiky EU pak budou muset přispívat k cílům "Zeleného údělu". 

Pokud tyto deklarace připomínají starším čtenářům závěry z usnesení nechvalných sjezdů strany, která měla "vedoucí úlohu", nejsou daleko od pravdy. Zejména pojem "hluboce transformativní politika" pak vyvolává v pamětnících doby budování socializmu oprávněné mrazení v zádech.

S neuvěřitelnou tvrdohlavostí se prosazuje téměř neplánovaná energetická degradace rozvinuté evropské společnosti, a to formou ideologie, kterou můžeme spíše nazvat ekonomickou a technologickou idiocií ekologických křiklounů. Důsledně promyšlená a ekonomicky udržitelná ochrana klimatu jde pod tlakem této ideologie zcela stranou. 

Astronomické náklady 

Komise v kapitole 2.2 dokumentu "Zelený úděl" odhaduje, že dosažení cílů v oblasti klimatu a energetiky si jen do roku 2030 vyžádá dodatečné roční investice ve výši 260 miliard EUR, což představuje přibližně 1,5 procenta HDP EU. A ještě se zde píše, že "tento tok investic bude muset být dlouhodobě udržitelný". Přibližně čtvrtina této částky má pocházet z rozpočtu EU, zbytek by měly pokrýt příspěvky členských států, soukromé investice a prostředky z programu InvestEU či Evropské investiční banky. Skoro děsivě zní v témže dokumentu záměr překvalifikovat do roku 2025 Evropskou investiční banku na Evropskou  klimatickou banku (kdo nevěří, strana 16 dole), která by cílově měla financovat až 50% zelených projektů. 

Kde brát peníze?

I když bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer říká, že při nynějších záporných úrokových sazbách eurozóny bude další pumpa peněz do reálné ekonomiky stěží fungovat, Evropská centrální banka opět začala s nákupem vládních a korporátních dluhopisů. Jejich prostřednictvím již nyní pumpuje do ekonomiky nově vytištěné peníze v hodnotě 20 miliard EUR měsíčně. Prozatím se tím snižují náklady na financování vysokých vládních dluhů zemí eurozóny a zároveň stlačují úroky z vládních dluhopisů na velice nízkou úroveň blízkou nule. Úroky z uložených peněz jsou nyní na tragických -0.5 %. Opravdová "jízda" nastane, až bude ECB příslušnou zelenou legislativou donucena ještě navíc financovat značnou část "zelených dluhopisů" a "zelených aktiv". Řada ekonomů považuje tuto situaci, kdy peníze budou de facto ztrácet hodnotu, za morální a společenský hazard. Konečnými obětmi tohoto dobrodružství totiž nebude nikdo jiný než běžní občané eurozóny respektive jejich úspory.

A co další finanční zdroje? Když pomineme "soukromé investice" (rozuměj: fronta velkých korporací na zelené dotace), zbývá nejúžasnější a všem socialistům vlastní nástroj, a sice daně! Daně buď přímé, nebo neobratně skryté pod eufemistickou formulací (kap. 2.2.1): "Aby mohla Komise reagovat na potřeby dlouhodobého financování transformace, bude … i nadále zkoumat další zdroje, které by mohly být mobilizovány, a inovativní způsoby, jak toho dosáhnout." 

Takže kromě zvyšování ceny emisních povolenek, razantního zvýšení zdanění fosilních paliv, energií a dalších "neekologických" komodit a lidských aktivit můžeme s napětím očekávat ještě další "mobilizaci zdrojů" a jiné "inovativní způsoby" jak vyždímat peníze z běžného občana EU…

Energetická chudoba

Ano, i tento pojem je vynálezem autorů dokumentu "Zelený úděl". Pravděpodobně pod vlivem panického strachu elit EU ze Žlutých vest, jejichž zastánci by se mohli klidně objevit i v ulicích Bruselu nebo Berlína, se můžeme v kapitole 2.1.2 dopátrat i zjištění, že v současné době je "pro 50 miliónů spotřebitelů finančně náročné zajistit ve svých domovech odpovídající teplotu". A jaké má být řešení? "U domácností, které si nemohou dovolit klíčové energetické služby zajišťující základní životní standard, musí být řešeno riziko energetické chudoby. Efektivní programy, například pomoc domácnostem pro financování renovace domů, mohou snížit účty za energie a pomoci životnímu prostředí. Komise v roce 2020 vydá pokyny, které členským státům pomohou otázku energetické chudoby řešit". Tím je riziko energetické chudoby v dokumentu pravděpodobně metodicky vyřešeno a oněch 50 miliónů domácností plus dalších 50 miliónů, které energetická chudoba dozajista čeká, si jistě může oddechnout.

Kádrování národních rozpočtů a projektů

Komise dále předpokládá, že pro transformaci bude nezbytná "ekologizace vnitrostátních rozpočtů". Kvůli tomu bude spolupracovat s jednotlivými členskými státy na tom, aby se kontrolovaly a porovnávaly postupy při ekologickém sestavování národního rozpočtu. "Díky tomu bude snazší posoudit, do jaké míry roční rozpočty a střednědobé fiskální plány zohledňují environmentální aspekty a rizika…". 

Povšimněme si pojmu "kontrola ekologického sestavování rozpočtu". Neznamená to masívní zasahování do výsostného práva členských států, jak nakládat s penězi vlastních daňových poplatníků? Současně má být zpracována tzv. taxonometrie, což bude soubor klasifikačních kritérií, která budou určovat, zda jsou státní a komerční projekty dostatečně "zelené" a zda si zasluhují příslušné financování nejen ze strany národních, ale dokonce i komerčních bank.

Kabaret pokrytectví v Davosu

Ještě ani nezaschl příslovečný inkoust na (problematickém) schválení "Zeleného údělu" Evropskou radou a paní von der Leyenová vyrazila na Světové ekonomické fórum do Davosu poreferovat přítomným miliardářům o světlých perspektivách zelené ekonomiky. Ponechme mimo diskuzi její emotivní projev, ve kterém poněkud drze přirovnala "Zelený úděl" k výzvě prezidenta Kennedyho z roku 1961 k přistání prvního člověka na Měsíci. Možná si jen bývalá ministryně obrany popletla nejen tehdejší motivaci Američanů, ale i souvislosti jak politické, tak i vojensko-strategické.

Zajímavý byl ovšem celý průběh letošního Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu, na němž nemohla chybět ani Gréta Thunbergová, jejíž další emotivní "tyjátr" odměnily přítomné elity frenetickým potleskem. V zákulisí pak přebírala taktovku výkonná ředitelka Greenpeace International Jennifer Morganová. Z dalších projevů vyplynulo, že jedním z největších ekologů světa byl odjakživa překvapivě dokonce i sám otec zakladatel WEF Klaus Schwab. Pokrytectví většiny "náhle prozřelých zachránců planety" dokresluje skutečnost, že více než 120 účastníků fóra přiletělo do Davosu svými soukromými tryskáči. Například Air Charter Service ve své zprávě uvádí, že za šest dnů konání WEF přistálo a startovalo v Davosu až 1500 soukromých letů. Ekonomická elita v Davosu tedy konečně našla společnou řeč s neomarxisty, vyjádřila jim podporu a poté odletěla domů svými tryskáči, aby se stačila rychle postavit do fronty na tučné zelené dotace…

Marxův pomník a zelený Bundeswehr 

Jak tyto pojmy spolu souvisí? Je to výběr z agendy "elit", leaderů Evropské komise, kterou se tyto osoby neslavně zapsaly do dějin:  Dnes už bývalý předseda Evropské komise  Jean-Claude Juncker  v projevu, který měl loni v květnu při odhalení pomníku Karla Marxe v německém Trevíru, přednesl jako tehdejší předseda Evropské komise přesvědčení, že by Marx jako myslitel a revolucionář měl být vnímán v kontextu své doby a neměla by se na něj svalovat zodpovědnost za zločiny komunismu. Dalšího komentáře asi netřeba. Možná jen popřát panu Junckerovi klidný důchod a nám ostatním naději, že se tento pán už nikdy neobjeví v evropské politice.

Jeho nástupkyně  Ursula von der Leyenová  proslula svým problematickým působením od roku 2013 jako ministryně obrany Spolkové republiky Německo. Možná právě proto byla na post předsedkyně EK loni doslova dotlačena svou šéfkou, kancléřkou Angelou Merkelovou. "Koncem roku 2018 mohlo létat necelých 20 procent z 68 německých bojových vrtulníků Tiger a méně než 30 procent ze 136 letadel Eurofighter. Dále tu jsou lodě a ponorky, které se pro nedostatečnou údržbu nemohou plavit, a také je třeba konstatovat těžký nedostatek všeho od munice po spodní prádlo." To mimo jiné napsal ve své zprávě, zveřejněné před rokem německý poslanec Hans-Peter Bartels, šéf komise pro vyšetřování stavu německé armády. Kritika na adresu von der Leyenové však tímto zdaleka nekončí. Stále nejsou vyjasněny náklady stovek milionů EUR na konzultační firmy, jejichž činnost nepřinesla podle zmíněné zprávy "pro armádu žádné užitečné výsledky". Mimochodem, jedna z těchto konzultačních firem (McKinsey) je současně konzultantem německého energetického konceptu Energiewende, kterým byl inspirován i "Zelený úděl". Co dodat? Snad jen to, že se paní Ursula úspěšně zasloužila o výrazné snížení uhlíkové stopy německé armády, a přitom se naučila bezúčelně rozhazovat peníze (…zatím ještě německých) daňových poplatníků.

Cesta ke zmaru a totalitě?

Zelený úděl je zamýšlen jako soubor dlouhodobých všezahrnujících a všeprostupujících opatření, která mají ekonomiku a společnost zcela podřídit diktátu jedné jediné ideologie. Jde o hloubkovou proměnu reality kolem nás, která nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována shora. Jde o projev maniakálních až surrealistických ambic neomarxistů řídit společnost do nejmenších detailů a převychovávat ji k obrazu svému, aniž by brali v úvahu stav technologií a řídili se fyzikálními zákony. Trochu to připomíná pověstné: "Poručíme větru, dešti…" 

Pokud by byla ona "transformace" uskutečněna, přinese zároveň zmar hospodářství, přiškrcení svobody, odstranění zbytků suverenity členských států, astronomické náklady a další prohlubování zaostávání EU za dynamickými ekonomikami jiných koutů světa.  Máme se zase obávat masivní indoktrinace, manipulace, vytváření a zneužívání atmosféry strachu, všudypřítomného sledování a kontroly našeho chování?

Některá další opatření a cíle "Zeleného údělu"
Právní předpis EU - právní rámec pro klima představuje závazné zakotvení cílů dosažení klimatické neutrality do roku 2050
Zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 z dosavadních 40% ve srovnání s rokem 1990 na nejméně 50 % a směrem k 55 %
Zajištění "účinného stanovení ceny uhlíku" Daně a uhlíková cla "vysílají správné cenové signály a poskytují vhodné pobídky pro udržitelné chování výrobců, dovozců, uživatelů a spotřebitelů"
Přesměrování energetiky převážně na obnovitelné zdroje, zatímco má dojít k rychlému vyřazení uhlí a k dekarbonizaci plynu
Nová průmyslová strategie představuje plnou mobilizaci veškerého průmyslu k dosažení klimaticky neutrálního oběhového hospodářství
Snížení emisí z dopravy o 90 %  do roku 2050 je  prioritou. Měl by to být přesun významné části vnitrozemské silniční nákladní přepravy (75%) na železnici a vodní cesty. Cena dopravy přitom  musí odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví
Od roku 2025 pak musí nastat přechod automobilového průmyslu na výrobu vozidel s nulovými emisemi, což má být zajištěno pomocí elektromobilů a udržitelných alternativních paliv

ZDROJE: Zelená dohoda pro Evropu verze COM (2019) 640 final, Evropský parlament, Investicniweb.cz, oe24.at, politico.eu, E15, World Economic Forum, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt, Tomáš Břicháček (blog idnes.cz), Petr Robejšek (blog aktualne.cz), Lenka Zlámalová

Miroslav Stříbrský, PETROLmedia

PETROLmagazín

Diskuse

    Přidat nový komentář

    Petrol Magazín

    Aktuální vydání2020/03 Téma číslaNejen na čerpací stanice se vrací život
    Aktuální číslo

    Přihlašte se k odběru novinek

    Reklama

    • Uniti 2021 4
    • CardManager

    PETROLsummit 19

    31. 10. 2019

    Hotel Olympik - Sokolovská 615/138
    Praha 8

    Přihlásit se

    PETROLawards

    13. ročník

    prestižní profesní
    celooborové soutěže

    Více informací