25. 2. 2020
EU nemá
přesvědčivé odpovědi na své vnitřní problémy, proto bude pod
vedením nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové
raději zachraňovat planetu. Nová zelená ideologie je totiž
především vítaným a neotřelým tématem pro stále levicověji
orientované evropské elity.Rozpracováním nové "strategie" pro
klimatickou neutralitu ekonomiky EU do roku 2050 byl navíc pověřen
socialistický místopředseda Frans Timmermans, neomarxista a
kariérní politik, jehož jedinou kvalifikací pro daný úkol je
vzdělání z historie francouzské
literatury.
Perestrojka
pod taktovkou EU
Sotva jsme stačili alespoň
částečně strávit drakonický regulativ EU na emise
CO2
v produkci automobilového průmyslu, doufali jsme, že na
chvíli budou aktivity unijních špiček na toto téma vyčerpány. Omyl.
Je totiž třeba smířit se se skutečností, že Evropský parlament po
loňských volbách vedou ideologické a aktivistické skupiny. Převahu
mají socialisté a zelení. To znamená jen jedno: EU nebude konečně
řešit problémy, které jsou opravdu důležité a o kterých se nemluví.
Naopak.
Namísto toho se soustředí na
pseudoproblémy, prezentované narůstající hysterií kolem ekologie,
která není založena na racionální úvaze. EU bude činit kroky
vykřičené médii a ekoaktivisty, bude regulovat firmy ekologickými
opatřeními a bude zavádět nové a tvrdší daně sloužící hlavně
k financování velkolepých energeticko-ekologických projektů.
Jak je možné, že se aparát EU podrobil čistě byrokratickému
ideologickému systému, který nahradil realitu téměř ve všech
politických oblastech?
Zdá se, že Evropská komise a
Evropský parlament, instituce, které jsou doslova promořeny
neomarxisty, mají potřebu, částečně i z dobrých úmyslů,
v podstatě systematicky zničit jeden pilíř západní civilizace
po druhém! Elity EU si vytvořily jakési virtuální světy všeobecně
konaného dobra, které prostě chtějí právě dělat, a to bez ohledu na
skutečnost, že to většina společnosti pravděpodobně odmítne.
Připomíná to situaci minulých totalitních režimů. Komunisté věděli,
že to jde se státem od deseti k pěti, ale vládní elita valila
problémy před sebou a neřešila je, protože na to nikdo z nich neměl
odvahu. Výsledkem bylo popírání skutečnosti a nahrazování jí
různými nefungujícími "perestrojkami".
Plán na transformaci
EU
Plán se zrodil pod vlivem
nenadálé vlny klimatického třeštění, která zaplavila Západ po roce
2018 a jejímž symbolem je dnes kýčovitá ikona psychicky narušené
školačky Gréty. Environmentalistickou strunu ještě více rozezvučela
nastupující předsedkyně Komise Leyenová, což možná pramění
z nedostatku odvahy věnovat se zásadnějším tématům EU. Ve svém
kandidátském projevu v Evropském parlamentu v červenci 2019
uvedla: "Chci, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním kontinentem
na světě, který bude klimaticky neutrální. Aby se to podařilo,
musíme společně podniknout odvážné kroky. Náš současný cíl snížit
emise do roku 2030 o 40 procent nestačí. Musíme jít dále. Musíme
usilovat o víc: o padesát, ne-li o 55 procent." Aby se tak stalo,
slíbila předložit v prvních 100 dnech ve své funkci návrh unijního
předpisu o klimatu, "díky němuž se cíl pro rok 2050 stane právně
závazným". Tento akt označila jako Zelený úděl pro
Evropu.
"Odvážné kroky" v zásadním
dokumentu
Nová Komise pod vedením Leyenové
si tuto agendu nakonec vytkla jako svůj prvořadý úkol a učinila z
ní svou vlajkovou loď. Jakousi ideologickou předehrou bylo, když
koncem listopadu 2019 Evropský parlament pod tlakem aktivistických
skupin symbolicky vyhlásil stav klimatické a environmentální nouze.
11 prosince 2019 pak Komise konečně zveřejnila svůj prvotní nástin
"Zeleného údělu" s cílem dosáhnout do roku 2050 klimaticky
neutrální EU. Pokud by ovšem někdo čekal kvalifikovanou analýzu a
návrhy konkrétních opatření pro rozhodující části ekonomiky, jakými
jsou energetika, doprava a průmysl, byl by po prostudování 25
stránek dokumentu velmi zklamán.
Dokument je velmi obecný, ale
zato překypuje termíny jako "odhodlání", "jasná vize", "jedinečná
příležitost", "kolektivní odpovědnost" a "transformativní
politika". A slibuje další rozpracování jednotlivých témat, čímž
nebude pověřen nikdo jiný než odborník na slovo vzatý socialista
Frans Timmermans. A můžeme se těšit na pěkně ostrý začátek: Komise
podle dokumentu navrhne do března 2020 první evropský "právní rámec
pro klima". Cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality tak
bude velmi brzy zakotven v legislativě. Tyto záměry nedávno
přispěchal předběžně schválit Evropský parlament, takže cesta k
vysněnému evropskému socializmu je otevřená!
Zelená transformace
EU
I pro zběhlého čtenáře je
dokument "Zelený úděl" poměrně nepřehledným až chaotickým textem,
který nese všechny známky práce pod časovým stresem, která je šitá
horkou jehlou. Pojďme se tedy věnovat některým jeho hlavním
myšlenkám. Podle Komise má EU "kolektivní povinnost transformovat
svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější
dráhu". Unie má být přeměněna "na spravedlivou a prosperující
společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně
využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise
skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od
využívání zdrojů". Komise předpokládá přijetí souboru "hluboce
transformativních politik". Je prý třeba "změnit politiku v oblasti
dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu,
výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a
zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení".
Veškeré tyto činnosti a politiky EU pak budou muset přispívat k
cílům "Zeleného údělu".
Pokud tyto deklarace připomínají
starším čtenářům závěry z usnesení nechvalných sjezdů strany,
která měla "vedoucí úlohu", nejsou daleko od pravdy. Zejména pojem
"hluboce transformativní politika" pak vyvolává v pamětnících
doby budování socializmu oprávněné mrazení
v zádech.
S neuvěřitelnou tvrdohlavostí se
prosazuje téměř neplánovaná energetická degradace rozvinuté
evropské společnosti, a to formou ideologie, kterou můžeme spíše
nazvat ekonomickou a technologickou idiocií ekologických křiklounů.
Důsledně promyšlená a ekonomicky udržitelná ochrana klimatu jde pod
tlakem této ideologie zcela stranou.
Astronomické
náklady
Komise v kapitole 2.2
dokumentu "Zelený úděl" odhaduje, že dosažení cílů v oblasti
klimatu a energetiky si jen do roku 2030 vyžádá dodatečné roční
investice ve výši 260 miliard EUR, což představuje přibližně 1,5
procenta HDP EU. A ještě se zde píše, že "tento tok investic bude
muset být dlouhodobě udržitelný". Přibližně čtvrtina této částky má
pocházet z rozpočtu EU, zbytek by měly pokrýt příspěvky členských
států, soukromé investice a prostředky z programu InvestEU či
Evropské investiční banky. Skoro děsivě zní v témže dokumentu
záměr překvalifikovat do roku 2025 Evropskou investiční banku na
Evropskou
klimatickou banku (kdo nevěří, strana
16 dole), která by cílově měla financovat až 50% zelených
projektů.
Kde brát
peníze?
I když bývalý guvernér ČNB
Miroslav Singer říká, že při nynějších záporných úrokových sazbách
eurozóny bude další pumpa peněz do reálné ekonomiky stěží fungovat,
Evropská centrální banka opět začala s nákupem vládních a
korporátních dluhopisů. Jejich prostřednictvím již nyní pumpuje do
ekonomiky nově vytištěné peníze v hodnotě 20 miliard EUR měsíčně.
Prozatím se tím snižují náklady na financování vysokých vládních
dluhů zemí eurozóny a zároveň stlačují úroky z vládních dluhopisů
na velice nízkou úroveň blízkou nule. Úroky z uložených peněz
jsou nyní na tragických -0.5 %. Opravdová "jízda" nastane, až bude
ECB příslušnou zelenou legislativou donucena ještě navíc financovat
značnou část "zelených dluhopisů" a "zelených aktiv". Řada ekonomů
považuje tuto situaci, kdy peníze budou de facto ztrácet hodnotu,
za morální a společenský hazard. Konečnými obětmi tohoto
dobrodružství totiž nebude nikdo jiný než běžní občané eurozóny
respektive jejich úspory.
A co další finanční zdroje? Když
pomineme "soukromé investice" (rozuměj: fronta velkých korporací na
zelené dotace), zbývá nejúžasnější a všem socialistům vlastní
nástroj, a sice daně! Daně buď přímé, nebo neobratně skryté pod
eufemistickou formulací (kap. 2.2.1): "Aby mohla Komise reagovat na
potřeby dlouhodobého financování transformace, bude … i nadále
zkoumat další zdroje, které by mohly být mobilizovány, a inovativní
způsoby, jak toho dosáhnout."
Takže kromě zvyšování ceny
emisních povolenek, razantního zvýšení zdanění fosilních paliv,
energií a dalších "neekologických" komodit a lidských aktivit
můžeme s napětím očekávat ještě další "mobilizaci zdrojů" a
jiné "inovativní způsoby" jak vyždímat peníze z běžného občana
EU…
Energetická
chudoba
Ano, i tento pojem je vynálezem
autorů dokumentu "Zelený úděl". Pravděpodobně pod vlivem panického
strachu elit EU ze Žlutých vest, jejichž zastánci by se mohli
klidně objevit i v ulicích Bruselu nebo Berlína, se
můžeme v kapitole 2.1.2 dopátrat i zjištění, že
v současné době je "pro 50 miliónů spotřebitelů finančně
náročné zajistit ve svých domovech odpovídající teplotu". A jaké má
být řešení? "U domácností, které si nemohou dovolit klíčové
energetické služby zajišťující základní životní standard, musí být
řešeno riziko energetické chudoby. Efektivní programy, například
pomoc domácnostem pro financování renovace domů, mohou snížit účty
za energie a pomoci životnímu prostředí. Komise v roce 2020 vydá
pokyny, které členským státům pomohou otázku energetické chudoby
řešit". Tím je riziko energetické chudoby v dokumentu
pravděpodobně metodicky vyřešeno a oněch 50 miliónů domácností plus
dalších 50 miliónů, které energetická chudoba dozajista čeká,
si jistě může oddechnout.
Kádrování národních rozpočtů a
projektů
Komise dále předpokládá, že pro
transformaci bude nezbytná "ekologizace vnitrostátních rozpočtů".
Kvůli tomu bude spolupracovat s jednotlivými členskými státy
na tom, aby se kontrolovaly a porovnávaly postupy při ekologickém
sestavování národního rozpočtu. "Díky tomu bude snazší posoudit, do
jaké míry roční rozpočty a střednědobé fiskální plány zohledňují
environmentální aspekty a rizika…".
Povšimněme si pojmu "kontrola
ekologického sestavování rozpočtu". Neznamená to masívní zasahování
do výsostného práva členských států, jak nakládat s penězi
vlastních daňových poplatníků? Současně má být zpracována tzv.
taxonometrie, což bude soubor klasifikačních kritérií, která budou
určovat, zda jsou státní a komerční projekty dostatečně "zelené" a
zda si zasluhují příslušné financování nejen ze strany národních,
ale dokonce i komerčních bank.
Kabaret pokrytectví
v Davosu
Ještě ani nezaschl příslovečný
inkoust na (problematickém) schválení "Zeleného údělu" Evropskou
radou a paní von der Leyenová vyrazila na Světové ekonomické fórum
do Davosu poreferovat přítomným miliardářům o světlých
perspektivách zelené ekonomiky. Ponechme mimo diskuzi její emotivní
projev, ve kterém poněkud drze přirovnala "Zelený úděl" k výzvě
prezidenta Kennedyho z roku 1961 k přistání prvního
člověka na Měsíci. Možná si jen bývalá ministryně obrany popletla
nejen tehdejší motivaci Američanů, ale i souvislosti jak politické,
tak i vojensko-strategické.
Zajímavý byl ovšem celý průběh
letošního Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu, na němž
nemohla chybět ani Gréta Thunbergová, jejíž další emotivní "tyjátr"
odměnily přítomné elity frenetickým potleskem. V zákulisí pak
přebírala taktovku výkonná ředitelka Greenpeace International
Jennifer Morganová. Z dalších projevů vyplynulo, že jedním z
největších ekologů světa byl odjakživa překvapivě dokonce i sám
otec zakladatel WEF Klaus Schwab. Pokrytectví většiny "náhle
prozřelých zachránců planety" dokresluje skutečnost, že více než
120 účastníků fóra přiletělo do Davosu svými soukromými tryskáči.
Například Air Charter Service ve své zprávě uvádí, že za šest dnů
konání WEF přistálo a startovalo v Davosu až 1500 soukromých
letů. Ekonomická elita v Davosu tedy konečně našla společnou řeč s
neomarxisty, vyjádřila jim podporu a poté odletěla domů svými
tryskáči, aby se stačila rychle postavit do fronty na tučné zelené
dotace…
Marxův pomník a zelený
Bundeswehr
Jak tyto pojmy spolu souvisí? Je
to výběr z agendy "elit", leaderů Evropské komise, kterou se tyto
osoby neslavně zapsaly do dějin: Dnes už bývalý
předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v projevu,
který měl loni v květnu při odhalení pomníku Karla Marxe
v německém Trevíru, přednesl jako tehdejší předseda Evropské
komise přesvědčení, že by Marx jako myslitel a revolucionář měl být
vnímán v kontextu své doby a neměla by se na něj svalovat
zodpovědnost za zločiny komunismu. Dalšího komentáře asi netřeba.
Možná jen popřát panu Junckerovi klidný důchod a nám ostatním
naději, že se tento pán už nikdy neobjeví v evropské
politice.
Jeho
nástupkyně Ursula von der
Leyenová proslula svým
problematickým působením od roku 2013 jako ministryně obrany
Spolkové republiky Německo. Možná právě proto byla na post
předsedkyně EK loni doslova dotlačena svou šéfkou, kancléřkou
Angelou Merkelovou. "Koncem roku 2018 mohlo létat necelých 20
procent z 68 německých bojových vrtulníků Tiger a méně než 30
procent ze 136 letadel Eurofighter. Dále tu jsou lodě a ponorky,
které se pro nedostatečnou údržbu nemohou plavit, a také je třeba
konstatovat těžký nedostatek všeho od munice po spodní prádlo." To
mimo jiné napsal ve své zprávě, zveřejněné před rokem německý
poslanec Hans-Peter Bartels, šéf komise pro vyšetřování stavu
německé armády. Kritika na adresu von der Leyenové však tímto
zdaleka nekončí. Stále nejsou vyjasněny náklady stovek milionů EUR
na konzultační firmy, jejichž činnost nepřinesla podle zmíněné
zprávy "pro armádu žádné užitečné výsledky". Mimochodem, jedna
z těchto konzultačních firem (McKinsey) je současně
konzultantem německého energetického konceptu Energiewende, kterým
byl inspirován i "Zelený úděl". Co dodat? Snad jen to, že se paní
Ursula úspěšně zasloužila o výrazné snížení uhlíkové stopy německé
armády, a přitom se naučila bezúčelně rozhazovat peníze (…zatím
ještě německých) daňových poplatníků.
Cesta
ke zmaru a totalitě?
Zelený úděl je zamýšlen jako
soubor dlouhodobých všezahrnujících a všeprostupujících opatření,
která mají ekonomiku a společnost zcela podřídit diktátu jedné
jediné ideologie. Jde o hloubkovou proměnu reality kolem nás, která
nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována
shora. Jde o projev maniakálních až surrealistických ambic
neomarxistů řídit společnost do nejmenších detailů a převychovávat
ji k obrazu svému, aniž by brali v úvahu stav technologií a
řídili se fyzikálními zákony. Trochu to připomíná pověstné:
"Poručíme větru, dešti…"
Pokud by byla ona "transformace"
uskutečněna, přinese zároveň zmar hospodářství, přiškrcení svobody,
odstranění zbytků suverenity členských států, astronomické náklady
a další prohlubování zaostávání EU za dynamickými ekonomikami
jiných koutů světa.
Máme se zase obávat masivní indoktrinace, manipulace,
vytváření a zneužívání atmosféry strachu, všudypřítomného sledování
a kontroly našeho chování?
| Některá další opatření a
cíle "Zeleného údělu" |
Právní předpis EU - právní rámec pro
klima představuje závazné zakotvení cílů dosažení
klimatické neutrality do roku 2050
|
| Zvýšení cíle EU v oblasti snižování emisí
skleníkových plynů pro rok 2030 z dosavadních 40% ve
srovnání s rokem 1990 na nejméně 50 % a směrem k 55
% |
| Zajištění "účinného stanovení ceny
uhlíku" Daně a uhlíková cla "vysílají správné
cenové signály a poskytují vhodné pobídky pro udržitelné chování
výrobců, dovozců, uživatelů a spotřebitelů" |
| Přesměrování energetiky převážně na
obnovitelné zdroje, zatímco má dojít k rychlému vyřazení uhlí a k
dekarbonizaci plynu |
| Nová průmyslová strategie představuje plnou
mobilizaci veškerého průmyslu k dosažení klimaticky neutrálního
oběhového hospodářství |
| Snížení emisí z dopravy o 90 % do roku 2050
je
prioritou. Měl by to být přesun významné části
vnitrozemské silniční nákladní přepravy (75%) na železnici a vodní
cesty. Cena dopravy přitom musí
odrážet její dopad na životní prostředí a zdraví |
| Od roku 2025 pak musí
nastat přechod automobilového průmyslu na
výrobu vozidel s nulovými emisemi, což má
být zajištěno pomocí elektromobilů a udržitelných alternativních
paliv |
ZDROJE: Zelená dohoda pro Evropu
verze COM (2019) 640 final, Evropský
parlament, Investicniweb.cz, oe24.at, politico.eu,
E15, World Economic Forum, Frankfurter Allgemeine
Zeitung, Die Welt, Tomáš Břicháček (blog idnes.cz), Petr
Robejšek (blog aktualne.cz), Lenka
Zlámalová
Miroslav
Stříbrský, PETROLmedia
Autor: Miroslav Stříbrský, PETROLmedia, Zdroj: PETROLmagazín