16. 10. 2020
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ve středu 16.
září ve svém poselství o stavu Evropské unie navrhla, že země EU by
měly do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 procent
proti stavu z roku 1990. Dosavadní plán přitom počítal se 40
procenty. Mnoho ekonomů, politických komentátorů i odborníků se
shodlo v názoru, že jde o nereálný cíl. Uběhly pouhé tři týdny a
Evropský parlament odhlasoval snížení o celých 60 procent. Levicově
zelená elita Evropského parlamentu tím už prokazuje jen svou
totální nekompetentnost a absolutní ideologickou zaslepenost.
Jde opravdu do tuhého
Ideologicko-ekologickou masáž zahájila Evropská komise už 11.
prosince 2019, kdy byl poprvé představen Nový Zelený úděl pro
Evropu. Předsedkyně Ursula von der Leyen tehdy prohlásila:
"Musíme usilovat o víc: o 50 %, ne-li o 55 %." Aby se tak stalo,
slíbila předložit v prvních sto dnech ve své funkci návrh unijního
předpisu o klimatu, aby se cíl absolutní dekarbonizace pro rok 2050
stal právně závazným. A tak se tedy i stalo, ovšem schváleno bylo
"jen" kompromisní snížení o 40 %.
Pak však na jaře přišla pandemie covid-19 a reálně uvažující
ekonomové logicky očekávali, že v reakci na to budou
ambiciózní a také patřičně drahé plány EU poněkud rozvolněny. Jenže
chyba lávky! Ještě během léta byl schválen návrh Fondu obnovy EU,
do kterého elity EU prosadily svou zelenou utopii bez ohledu na
reálný stav ekonomik členských států devastovaných pandemií. Do
výhradně zelených projektů měla podle předloženého návrhu směřovat
více než třetina (37 %) ze 750 miliard eur budoucího dluhu
EU.
Tím ovšem prosazování zelené ideologie EU zdaleka neskončilo,
což nám Ursula von der Leyen předvedla předložením ještě
ambicióznějšího plánu ve svém poselství o stavu Evropské unie.
Podle něj paní předsedkyně připouští ještě drastičtější omezení:
"Uznávám, že zvýšení ze 40 na 55 % je pro některé příliš vysoké,
ale pro jiné naopak nedostatečné..." Že má v evropském
parlamentu převahu spíše ta druhá skupina, se ukázalo hned při
nejbližším hlasování. Poslanci akceptovali argumenty a výzvy
předsedkyně EK a odhlasovali snížení dokonce o 60 %.
Ministr Havlíček: už 55 % je nereálných
Snížit emise skleníkových plynů, jak navrhla předsedkyně
Evropské komise, je podle vicepremiéra a ministra průmyslu a
obchodu Karla Havlíčka pro ČR nereálné, zvláště pokud si má ČR
zachovat energetickou soběstačnost. "Rozumíme ekologickým ambicím
EU, ale podstatné je, jak to dopadne na jednotlivé země. Každá má
jinou průmyslovou, energetickou a dopravní infrastrukturu. Vize
nesmí být pouze ideologie a přání, ale musí být podložena
konkrétními opatřeními v jednotlivých zemích. Ta pak musí mít
reálný základ s ohledem na aktuální situaci, kdy celá Evropa řeší
dopady pandemie," řekl Havlíček v bezprostřední reakci
MPO.
Co komu von der Leyen "dluží"?
Zdá se, že zelená ideologie a napohled naivní přání elit EU
nejsou tak zcela motivovány ušlechtilou snahou zachránit planetu.
Důležité je si v této souvislosti připomenout, komu vděčí paní
předsedkyně za svou mocenskou pozici. V těsných předsednických
volbách do čela Evropské komise v roce 2019 zvítězila Ursula
Von der Leyen jen o pouhých 9 hlasů, a to díky silnému tlaku Angely
Merkel na frakci evropských lidovců (EPP). Současně musela udělat
všechno pro to, aby dostala na svou stranu i druhou nejsilnější
frakci, socialisty a demokraty (S&D), a také uskupení Obnova
Evropy. Podpora ovšem nebyla zadarmo. Každá z frakcí si do programu
nové šéfky EK prosadila to své, což je na doposud deklarovaných
vizích nové předsedkyně více než zjevné!
Kdo je v pozadí?
Vše nasvědčuje tomu, že zmíněná partajní uskupení Evropského
parlamentu jsou účelově manipulována zejména prostřednictvím
agresivní lobby, která vystupuje pod hlavičkou na první pohled
neškodné asociace Transport & Environment.
Tato velmi mocná skupina však sdružuje několik desítek
ekologických neziskovek, velkých firem a korporací, jejichž
nesporným zájmem je profitovat z budoucí zelené ekonomiky EU, a to
bez ohledu na ekonomické důsledky pro obyvatelstvo. Při hlubším
studiu zdrojů EU a dalších dokumentů, které jsou veřejně
k dispozici, lze získat i jednoznačné důkazy o působení této
zelené lobby na evropské politiky. Sama paní předsedkyně se
k tomu ve svém projevu hrdě hlásí: "Včera mi 170 vedoucích
představitelů podniků a investorů - z malých a středních podniků i
některých největších světových podniků - napsalo, že vyzývají, aby
Evropa stanovila cíl alespoň na 55 %". Naše redakce má jeden
z takových dopisů k dispozici. Odeslala ho Evropské
komisi asociace Transport & Environment 5 dní před tímto
projevem a vyzývá zde EU, aby stanovila rok 2035 jako konečné datum
ukončení prodeje osobních automobilů se spalovacími motory."
V Evropském parlamentu má tato lobby skvělého zastánce a
hlásnou troubu, a sice předsedu Výboru EP pro životní prostředí a
veřejné zdraví Pascala Canfina (strana Obnova Evropy), který se
zřejmě zapíše do budoucích pohnutých dějin Evropy svou
letošní březnovou výzvou Evropské aliance pro zelenou obnovu.
Všech 200 jejích signatářů se jakoby náhodou většinou shoduje se
zájmovou skupinou Transport & Environment, a právě tato výzva
je zásadním impulzem ke spuštění výše zmíněného Fondu obnovy EU s
extrémně zeleným zabarvením.
Petrolejáři se brání, ale…
Už v polovině roku 2018, kdy Evropská komise připravovala
současná drakonická opatření k omezení emisí pro automobily,
zahájila evropská petrolejářská asociace FuelsEurope kampaň, ve které
se snažila hledat i jiné cesty k dosažení uhlíkové neutrality,
a to především v dopravě. Vznikla tak celá řada materiálů, které
lze shrnout pod společným názvem Vize 2050 - cesta k vývoji
rafinérského průmyslu a nízkouhlíkatých kapalných paliv.
V dokumentech FuelsEurope se, stručně řečeno, poukazuje na
fakt, že celospolečenské náklady na tolik populární masivní
elektrifikaci dopravy budou do roku 2050 mnohem vyšší než cesta
k bezuhlíkatým palivům, udržení čistých spalovacích motorů a
kombinované mobilitě.
Křik zelených aktivistů však tuto zcela konstruktivní
argumentaci nejen přehlušil, ale v podstatě na půdě Evropské
komise a parlamentu úplně zablokoval, a dokonce prosazuje úplný
zákaz spalovacích motorů. V reakci na stále
nepříznivější situaci iniciovala petrolejářská asociace FuelsEurope
tuto kampaň letos znovu. A tentokrát vyzvala k podpoře i národní
asociace členských států EU. Vizi 2050 se tak připravuje
v nejbližších dnech podpořit i Česká asociace petrolejářského
průmyslu a obchodu (ČAPPO).
Do legislativy EU půjde 60 %
"Dokázali jsme to! 60 % zvítězilo!" Těmito slovy zhodnotila
hlasování europarlamentu 6. října švédská europoslankyně Jytte
Guteland ze skupiny socialistů a demokratů (S&D), která byla
zpravodajkou pro navrhovanou aktualizaci evropského zákona o
klimatu. My se ale ještě vraťme k části projevu předsedkyně EK a
pochopíme vážnost situace po tomto vítězství zelených aktivistů:
"Bude-li tento nový cíl splněn, sníží se tím naše závislost na
dovozu energie, vytvoří se miliony dalších pracovních míst a více
než o polovinu se omezí znečištění ovzduší. Abychom však tohoto
cíle dosáhli, musíme začít hned. Do příštího léta proto
přepracujeme veškeré naše právní předpisy v oblasti klimatu a
energetiky tak, aby mohlo pokračovat další snižování emisí."
A paní předsedkyně pokračuje obligátním socialistickým receptem,
jak toho dosáhnout: "Posílíme obchodování s emisemi, podpoříme
obnovitelnou energii, zlepšíme energetickou účinnost, zreformujeme
zdanění energie…" Hm. Každý občan EU se zdravým rozumem si jistě
dokáže představit, co se za tím skrývá a jaká další daňová zátěž
nás čeká v souvislosti s hláškou: "Reformujeme zdanění
energie." Podle pozitivního komentáře Williama Todtse, výkonného
ředitele asociace Transport & Environment, tak může EU
kupříkladu zahrnout automobilová paliva do obchodu s emisními
povolenkami, což by mohlo znamenat zvýšení cen pohonných hmot o
přibližně 3 Kč na litr.
Také vám to připadá jako nereálné a myslíte si, že to nemůže
projít? Nedělejme si iluze. Podíváme-li se na profily europoslanců
podporující zelené cíle EU, zjistíme, že většina není "zatížena"
ani technickým, ani ekonomickým vzděláním. I proto lze očekávat, že
všechno, co jim zelená lobby předloží, schválí. Když v roce
1653 Oliver Cromwell rozpouštěl anglický parlament, prohlásil:
"Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani
životem." Nadčasová myšlenka…
S poděkováním za pomoc Ivanu Indráčkovi, SČS
Autor: Ing. Miroslav Stříbrský, Zdroj: PETROLmagazín