Ropa ze západu k nám teče už 25 let

IKL

Česko už čtvrtstoletí není v dodávkách ropy závislé jen na sirnaté ropě z ruského Uralu, proudící k nám přes Bělorusko, Ukrajinu a Slovensko potrubím ropovodu Družba. Podzemní rourou ze směru od Rozvadova k nám teče černé zlato i z námořních tankerů.

V dobách nejistých a různých geopolitických i technických problémů na trase Družby východně od Slovenska se ukazuje IKL jako geniální a prozřetelné řešení. Alternativní dopravní trasa pro ropu už několikrát pomohla českým rafinériím v době potíží na Družbě.

Dnem D pro nový ropovod se stal 25. březen 1996, kdy zástupci Česka, Bavorska a společnosti MERO slavnostně přestřihli pásku nové stavby, a oficiálně jsme tak přestali být závislí na jediném zdroji z Ruska. Na dobové fotografii se po přestřižení pásky radostně usmívá tehdejší ministr průmyslu Vladimír Dlouhý, jeho bavorský protějšek ministr hospodářství a dopravy Otto Wiesheu, předseda české vlády Václav Klaus i tehdejší generální ředitel MERO ČR Karel Fiedler.

Zkratka IKL se používá dodnes, i když vznikla původně jako odvozenina měst Ingolstadt, Kralupy, Litvínov, přitom ve výsledku končí (nebo spíš začíná) nedaleko Ingolstadtu v bavorské obci Vohburgan der Donau. Trasa téměř 350 km dlouhého ropovodu vede z Vohburgu, kde se napojuje na ropovod TAL přepravující ropu z Terstu přes Itálii a Rakousko. Dále pokračuje směrem k Regensburgu, přes Rozvadov, kolem Krušovic až do centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi, odkud ropa dále putuje do kralupské rafinerie či ropovodem Družba do Litvínova.

IKL jako bezpečnostní pojistka

IKL dopravuje ropu zejména pro kralupskou rafinerii a dodávky ze západu, respektive tankery ze světových nalezišť jsou dnes pro tuto rafinerii nenahraditelné. Ale ropovod plní i bezpečnostní a alternativní trasu v případě geopolitických nebo technologických výpadků z Ruska.

Třeba když v květnu 2012 kvůli neshodám tehdejších majitelů českých rafinerií s ruskými dodavateli přiteklo Družbou pouhých 75 tisíc tun ropy, sotva pětina obvyklé měsíční potřeby. A od poloviny měsíce už ani kapka. IKL byl k dispozici i předloni, když těžaři na Urale kontaminovali ropu organickým chloridem, ohrozili tak fungování napojených rafinerií a na několik týdnů jejich majitelé museli zastavit přísun ropy z východu. IKL by totiž v případě potřeby dokázal do Česka dopravit i sirnatou ropu z ruských nalezišť - byť oklikou tankery po moři.

Obavy vzbuzovalo Rusko také, když nedávno soustředilo u hranic s Ukrajinou početnou armádu a hrozící vojenský konflikt by ohrozil provoz Družby. Přes Ukrajinu vede k nám z Ruska i plynovod, ale v tomto případě by konflikt na východě Česko tolik neohrozil. Už dnes odebíráme 90 procent tuzemské spotřeby plynu potrubím ze severu z Německa. Byť jde také o plyn ruský.

Začalo to u Klause

Budovat nezávislost na jediném zdroji ropy bylo počátkem devadesátých let rozhodnutí federální vlády Václava Klause. Postavit ropovod, známý jako IKL, byl geniální tah, velebený dodnes všemi odborníky na energetiku.

"Vybudování IKL byl jednoznačně velký úspěch. Jednak jako diverzifikace zdroje ropy z bezpečnostního hlediska, ale z ropovodu se stal i běžný nástroj pro komerční byznys," říká expert na energetiku Jiří Gavor, jednatel poradenské firmy ENA a výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií.

Dílo v hodnotě 14 miliard korun má kapacitu, která umožňuje z tankerů a nalezišť po celém světě v případě potřeby dopravovat veškerou Českem potřebnou ropu. Už teď "Ingolstadt" zajišťuje zhruba polovinu tuzemské spotřeby. Zejména kvalitnějšími druhy ropy, které zpracovává rafinerie v Kralupech a které by se Družbou do Česka neměly šanci dostat.

Faktem ale je, že plné přesměrování dodávek z východu na západ by nešlo provést vzhledem k dlouhodobým obchodním smlouvám a vytížené kapacitě potrubí na cestě mezi Terstem a Německem ze dne na den ani z měsíce na měsíc. Technicky tu ale taková možnost existuje.

Hlavou, která projekt v Klausově vládě řídila, byl tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, dnešní šéf Hospodářské komory.

"Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali, jak na bavorské, německé spolkové i české straně, význam takové alternativní trasy ropovodu," vyjádřil se před časem pro Lidové noviny Dlouhý.

Otcové IKL: Loula, Ježek

Důležitá byla i role tehdejšího šéfa Fondu národního majetku Tomáše Ježka. Fond tehdy díky jeho podpoře poskytl pro financování garanci, bez které by na dílo nepřispěly firmy jako Shell, Conocophilips a ENI (Agip), které se staly podílníky českých rafinerií (kromě tehdy státního Unipetrolu) a stavba západního ropovodu byla jednou z jejich podmínek.

Myšlenka na trasunapojenou na Transalpinský ropovod z Terstu (vede z Itálie přes Rakousko do Německa) však původně vzešla podle Dlouhého od skupiny českých odborníků z ropného průmyslu. Jedním z otců IKL tak byl Václav Loula, někdejší pracovník státní Benziny, posléze manažer Unipetrolu a dnes expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu.

V době Dlouhého úřadování v Čalfově a Klausově vládě působil na ministerstvu jako poradce pro národohospodářské koncepce a rozvoj se specializací na ropu a pohonné hmoty. Už na jaře roku 1990 byl společně se dvěma dalšími experty vyslán do Chorvatska prozkoumat možnosti českého napojení na tamní ropovod Adria, vedoucí z chorvatského přístavu Omišalj do Maďarska.

"Vrátili jsme se po týdnu s rozpačitými dojmy. Omišalj je menší přístav než Terst, pojme méně tankerů. A také...už jsme tam viděli rostoucí politickou krizi mezi Chorvaty a Srby, ostatně do roka tam vypukla válka, která pak negativně ovlivnila i provoz Adrie," vzpomíná Loula. "Bylo nám jasné, že napojení na TAL a přístav v Terstu se ukazuje jako nejlepší řešení," dodává Loula.

Strategický význam stavby dokládají i aktuální čísla společnosti MERO, která od roku 1995 provozuje nejen IKL, ale současně i Družbu. Od svého zprovoznění přepravilo potrubí IKL do Česka víc než 65 milionů tun ropy. Z celkem 16 zemí původu bylo do českých rafinerií přepraveno 38 druhů ropy. Loni se IKL dělil s Družbou o celkový ropný dovoz do Česka v poměru půl na půl.

Zprovozněním západní cesty došlo podle generálního ředitele MERO Jaroslava Kociána k zásadnímu posílení energetické bezpečnosti naší země. "Prozíravost tohoto rozhodnutí se v minulosti již několikrát potvrdila, když omezení dodávek, ať již z technických, politických, či ekonomických důvodů skutečně nastalo," uvedl Kocián.

Riziková Družba

Družba, dokončená u nás v roce 1965, sice po průběžné modernizaci patří, alespoň na území Česka a Slovenska, k moderním ropovodům, ale dál na východ je její stav už hodně nejistý. K větším či menším výpadkům provozu, ať už kvůli technickému stavu, nebo politickým krizím, došlo v uplynulých 25 letech mockrát.

Poslední vážný incident nastal v dubnu roku 2019, kdy se na Uralu dostalo do potrubí velké množství organickým chloridem kontaminované ropy, což mohlo poškodit technologie v cílových rafineriích. MERO u nás na několik týdnů provoz Družby zastavilo. Když v Litvínově došly vlastní zásoby, přišly na řadu státní rezervy, které má Česko zhruba na 80 dní. IKL v tomto případě nemusel situaci řešit.

Jeho slabost je totiž v pomalé reakci. Než vlastník rafinerií koncern Orlen Unipetrol objedná náhradní ropu z tankeru kdesi na moři, než dopluje do Terstu a než pak ropa doteče ropovodem stovky kilometrů přes Itálii, Rakousko a Německo do Česka (v potrubí většinou proudí rychlostí pěší chůze), uplynou týdny.

Autor: Miroslav Petr, Zdroj: PETROLmagazín

Diskuse

Petrol Magazín

Aktuální vydání2021/05 Téma číslaCo budeme tankovat na čerpacích stanicích za 15 let
Aktuální číslo

Přihlašte se k odběru novinek