Nízkouhlíkovými palivy lze dekarbonizovat stará i nová auta

Vzácným hostem konference Vize 2050 je ředitel asociace FuelsEurope Alessandro Bartelloni, kterého s Českou republikou spojuje mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Před jeho poslední návštěvou Prahy jsme mu položili několik otázek.

Mluvíte dobře česky. Kde jste se to naučil a co vás spojuje s Českou republikou?
V roce 1995 jsem byl mladý inženýr z Itálie. V témže roce vytvořily společnosti Unipetrol, Eni, Conoco a Shell nový společný podnik Česká rafinérská společnost (ČRA), který spojil provozní a obchodní aktivity rafinerií v Litvínově a Kralupech. S manželkou - právě jsme se vzali - jsme se přestěhovali z Itálie do České republiky a já jsem začal pracovat v CRC jako vyslanec Eni, od samého počátku její historie - nejprve jako manažer plánování a poté jako ředitel pro dlouhodobou strategii a člen představenstva. V roce 2000 jsem opustil Prahu a přestěhoval se do Spojených států amerických. Nemohu však zapomenout na jedinečné profesní i osobní zkušenosti, které jsem ve vaší krásné zemi získal.

Koho zastupuje asociace Fuels Europe a jaké jsou její krátkodobé i dlouhodobé cíle?
FuelsEurope sídlí v Bruselu, kde nyní žiji. Zastupuje hlas evropského rafinérského a marketingového průmyslu v dialogu s orgány EU: Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou členských států. Našimi 40 členy jsou místní, regionální a mezinárodní společnosti vlastnící a provozující téměř 100 % rafinérské kapacity EU. FuelsEurope prosazuje strategii našeho odvětví postupně snižovat emise CO₂ ze své činnosti a z používání svých produktů, a přispět tak k dosažení cíle EU, kterým je klimatická neutralita v roce 2050.

Mediální obraz Evropské unie z hlediska budoucnosti dopravy je čistě elektrický. Co může Fuels Europe udělat pro to, aby se to změnilo?
Elektrifikace osobních a dodávkových automobilů je rychle rostoucí realitou a pilířem strategie dekarbonizace. Několik členů sdružení FuelsEurope investuje do výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, do vodíku, dobíjecích míst a výroby baterií. Samotná elektrifikace však nemůže vyřešit všechny výzvy dekarbonizace dopravy. Kapalná paliva s nízkou uhlíkovou stopou hrají a budou hrát zásadní roli, která elektrifikaci doplňuje. Letecká a námořní doprava, nákladní automobily a částečně i osobní automobily budou ještě dlouhá léta používat kapalná paliva, protože vysokou hustotu energie potřebnou pro jejich provoz nelze zajistit pouze elektrifikací. "Nestranná" média, mnozí politici a přinejmenším část veřejného mínění se zájmem zvažují tento námi prosazovaný přístup.

Ropa se v průběhu 20. století stala strategickou surovinou, která ovlivňuje běh celé zeměkoule nejen z ekonomického hlediska. Dokážete si představit, že tomu tak nebude?
Během energetické transformace zůstane ropa pravděpodobně vysoce strategickou globální komoditou. Aby však svět dosáhl cílů Pařížské dohody, kterou FuelsEurope rozhodně podporuje, bude ropa postupně nahrazena udržitelnou biomasou, elektřinou z obnovitelných zdrojů a energetickými produkty z recyklovaného CO₂. 

K dispozici jsou stále obrovské zásoby ropy. Nestřílí se EU tzv. do vlastní nohy, pokud se této komodity chce dobrovolně vzdát ve prospěch změny klimatu, která by však byla s ohledem na velikost kontinentu v rámci celé zeměkoule zanedbatelná?
Není pochyb o tom, že opatření v oblasti klimatu v Evropě, která se na celosvětových emisích skleníkových plynů podílí přibližně 10 %, nemohou vyřešit klimatickou krizi, které naše planeta čelí. To však neznamená, že by Evropa měla nutně čelit dilematu, zda snížit své úsilí o dekarbonizaci, nebo poškodit své hospodářství a kvalitu života svých obyvatel. Řešením, které bychom měli všichni hledat, je zvládnutí energetické transformace a zároveň posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství.   

Jak by měl vypadat podle představ Fuels Europe palivový mix v roce 2030 a pak v roce 2050?
V odvětví dopravy v EU nahrazují obnovitelná a nízkouhlíková paliva "konvenční" paliva fosilního původu. Nestane se tak ze dne na den: ačkoli se v EU množí investice do udržitelných biopaliv na bázi odpadů a do e-paliv, do roku 2030 bude jejich dostupnost omezená. Pokud však bude regulační rámec vhodný pro uvolnění investic do těchto nových technologií, předpokládáme rychlé rozšíření výrobních kapacit těchto paliv. Nakonec, ve výhledu do roku 2050, by obnovitelná a nízkouhlíková kapalná paliva téměř zcela pokryla poptávku po kapalných palivech v dopravě v EU a zbývajícím fosilním palivům by zůstala velmi okrajová role pouze pro několik specifických aplikací.

Možnosti některých států jsou totiž při přechodu na OZE výrazně omezené kvůli podnebí a geologickým podmínkám. Jaká konkrétní opatření by přispěla ke snížení emisí v dopravě v případě České republiky, která je zatím ve výrobě elektrické energie z velké části závislá na uhlí a jádru, a elektromobilita tudíž nepředstavuje účinné řešení?
Je skutečně nezbytné, aby byly respektovány a zohledněny specifické situace členských států a aby bylo uznáno, že "stejná pravidla pro všechny" jednoduše nestačí k tomu, aby se vypořádaly se složitostí energetického přechodu. Z pohledu EU bych rád upozornil na to, že v několika členských státech, včetně České republiky, trvá obměna vozového parku osobních automobilů déle než v jiných zemích. Ještě mnoho let budou po silnicích jezdit automobily se spalovacími motory, které budou potřebovat kapalná paliva: nejefektivnějším způsobem dekarbonizace tohoto odvětví je proto zpřístupňovat stále větší množství obnovitelných a nízkouhlíkových paliv. Elektromobil poháněný elektřinou z uhlí vypouští během svého životního cyklu více CO₂ než konvenční automobil na fosilní benzin a naftu. Pokud jsou pak fosilní paliva nahrazena obnovitelnými palivy, je přínos pro klima ještě větší. Shrnuto: nečekejte, až se celý vozový park přestaví na elektromobily, bude to trvat příliš dlouho a bude záležet na dostupnosti elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby se emise CO₂ skutečně snížily. Mnohem lepší je doprovodit elektrifikaci postupným nahrazováním kapalných paliv - obnovitelnými a nízkouhlíkovými palivy, která nahradí fosilní paliva - a dekarbonizovat tak stará i nová auta.

Tvrdíte, že částečné řešení problému s postupným snižováním emisí CO₂ představuje směrnice RED II. Bohužel, český parlament ji letos v létě neschválil… Má v ČR smysl dále pracovat na její progresivnější inovované podobě, kterou v létě navrhla Evropská komise?
Takzvaná RED III je příležitostí k podpoře rozvoje a zavádění obnovitelných paliv. Ačkoli RED III není ve svém současném znění dokonalá, má potenciál vytvořit obchodní důvody pro významné investice do nových palivových technologií. Pokročilá biopaliva a biopaliva na bázi odpadů, paliva vyráběná z recyklovaného CO₂ a obnovitelná elektrická energie (tzv. e-paliva) představují konkrétní řešení pro dekarbonizaci dopravy. Všechny členské státy by se nyní měly zapojit do dialogu s Evropským parlamentem a Komisí EU, aby se směrnice zlepšila tím, že bude skutečně technologicky neutrální, a aby byl přijat otevřený, vědecky podložený přístup ke kritériím udržitelnosti pro stávající a nové druhy biomasy. 

 Připravuje se také transformace trhu s emisními povolenkami (ETS), což může mít za následek například značné zdražení elektrické energie? Jaký názor má na to vaše organizace?   

Klesající dostupnost emisních povolenek v rámci systému ETS může skutečně vést ke zvýšení cen elektřiny a energeticky náročných výrobků. To se sice dá očekávat, protože přechod k energetice a klimatu bude jistě něco stát, ale může to také stimulovat využívání nízkouhlíkových technologií v průmyslu, což bude mít příznivý dopad na zaměstnanost a hospodářství. Hlavní obavy máme z rizika úniku uhlíku, což by představoval přesun průmyslových činností z Evropy do jiných regionů světa, kde není cena uhlíku žádná nebo je mnohem nižší. Navrhované změny v systému ETS mohou výrazně snížit přidělování bezplatných povolenek průmyslovým odvětvím EU, která jsou vystavena mezinárodní konkurenci. To v důsledku může vést ke ztrátě pracovních míst a technologického know-how. Průmyslový hodnotový řetězec EU by tak byl ohrožen.

Pokud se nyní zaměříme na zvýšení nákladů na energii pro spotřebitele, jedná se o aspekt mimořádné důležitosti, který si tvůrci politik začínají uvědomovat. Stále častěji se hovoří o "energetické chudobě", což znamená, že značná část občanů EU si nemůže dovolit udržet v zimě teplo ve svém domě a nemůže si dovolit paliva a energii pro potřeby osobní mobility. Sociální klimatický fond, který Komise navrhla v rámci balíčku Fit for 55, je určitým začátkem, ale tento problém vyžaduje mnohem větší pozornost a konkrétní řešení. 

Jak může naplnit proklamace o uhlíkové neutralitě společnost, která se dnes zabývá těžbou a rafinací ropy nebo prodejem produktů, které při rafinaci ropy vznikají?
Politický rámec navržený tvůrci politik EU a jednotlivých států musí vytvořit podmínky pro radikální transformaci rafinérského průmyslu a jeho hodnotového řetězce. To, co někdo příliš zbrkle nazývá "smrtí zastaralého odvětví", se může změnit v obrovskou příležitost pro hospodářství EU. Náš průmysl v Evropě má všechny intelektuální, technické a finanční zdroje potřebné k tomu, aby se stal světovým lídrem v přechodu od ropy k neropným palivům a produktům, které jsou neutrální z hlediska klimatu.

Pro přechod na nízkouhlíková paliva bude třeba transformovat celý rafinérský průmysl. Kolik to bude stát a měla by se na financování podílet Evropská unie?
Je pravda, že s přechodem budou spojeny náklady a náš průmysl to odhaduje na přibližně 650 miliard EUR investic, od nynějška až do roku 2050. Soukromé prostředky budou proudit k financování těchto investic, pokud bude zavedena dostatečně vysoká cena uhlíku, regulační stabilita a technologicky neutrální politický přístup. Přístup k Fondu pro obnovu je rovněž důležitou podmínkou přechodu a také podpůrné fiskální zacházení s investicemi a obnovitelnými a nízkouhlíkovými produkty.

Jedním z produktů rafinerií je také vodík. Vedle elektromobility vidí EU budoucnost právě ve vodíku, i když asi ne z toho, který vzniká při rafinaci ropy. Nicméně pro rozvoj této alternativy bude nejdříve třeba využívat i tyto "nečisté" zdroje. Souhlasíte?

Vodík vyráběný v rafineriích se obvykle používá pro interní výrobu paliv a dalších produktů, zatímco vodík z elektrolýzy vody s využitím obnovitelné elektřiny je hlavním řešením pro budoucnost. Bylo by chybou bagatelizovat nebo dokonce omezovat úlohu vodíku vyráběného z fosilních zdrojů, například ze zemního plynu, ve spojení se zachycováním a využíváním CO₂ vznikajícího při tomto procesu.

Pro nízkouhlíková paliva může být zdrojem samotné CO₂ ze vzduchu, plastový odpad nebo biologický odpad. Kromě CO₂ jsou však zdroje těchto surovin omezené a mnohdy špatně dostupné, metoda získávání CO₂ je zase neúměrně drahá. Která z těchto alternativ má podle vás budoucnost?
Všechny tyto zdroje - udržitelná biomasa, recyklovaný CO₂ a odpad - hrají důležitou roli v dekarbonizaci našeho hospodářství. Plasty a komunální odpad se mohou z velkého problému stát obrovskou příležitostí (někteří je nazývají ropou budoucnosti). Recyklovaný CO₂ absorbovaný ze vzduchu je prakticky neomezený a náklady, které dnes činí e-paliva extrémně drahými (ve srovnání s fosilními palivy), se díky úsporám z rozsahu a učení se praxí sníží. Udržitelná biomasa je, podle nedávné studie konzultantů Imperial College London pro společnost Concawe, více než dostatečná k tomu, aby byla využívána nejen k výrobě energie a surovin pro chemikálie, ale také k výrobě dostatečného množství pokročilých biopaliv a biopaliv na bázi odpadů, která by - spolu s e-palivy - zásobovala veškerou dopravu v EU vyžadující kapalná paliva.    

Na rozdíl od elektromobility může přechod na nízkouhlíková až bezuhlíkatá paliva využívat současnou infrastrukturu pro produkty z ropy stejně jako zatracované spalovací motory, jejichž stoletý vývoj dosáhl vrcholu. Asi by bylo škoda všechno tohle najednou tzv. shodit ze stolu. Nemyslíte?
Ano, bylo by to zbytečné a kontraproduktivní plýtvání vzácnými zdroji. Zejména s ohledem na to, že obnovitelná a nízkouhlíková paliva spolu s elektřinou a dalšími řešeními mohou našemu kontinentu umožnit dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050.