Do pěti let bez závislosti na Rusku

Bartůšek

"Myslím si, že zájmem České republiky je mít zásobování ropou, produkty i plynem z vícero stran. Mít pouze jednu ,rouru' je prostě málo. Energetická bezpečnost je totiž nyní prioritní, zatímco v posledních letech se bezpečnostní hledisko nebralo vůbec v potaz, politici se zajímali jen o ceny. Proto třeba nebyl prodloužen kontrakt s Norskem na dodávky zemního plynu," říká v rozhovoru pro Petrol magazín Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti.

Když jsme spolu mluvili před třemi roky, uvedl jste, že největší problém energetické bezpečnosti České republiky vidíte ve zdrojích pro výrobu elektřiny. To se v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině asi změnilo, ne?

Nyní k tomu ale přibyl i poměrně akutní problém se zásobováním zemním plynem a ropou, ne?
To nepochybně ano, ale myslím si, že elektřina drží společnost pohromadě rozhodně nejvíc. Plyn i ropu lze koneckonců dovézt odjinud anebo částečně nahradit elektřinou. Zatímco elektřiny začíná být všude nedostatek. Domnívám se, že elektřina je základní krev této společnosti.

Takže na tomto hodnocení energetické bezpečnosti Česka trváte…
Ano, ale přibyly nám i nové starosti s ropou a zemním plynem, samozřejmě. Pokud se ale na energetiku díváme třeba v horizontu deseti let, tak jsme schopni Rusko do pěti let úplně vytěsnit z dodávek plynu a ropy a nahradit je surovinami odjinud. Problém, odkud a z čeho budeme brát elektřinu třeba za deset let, tu ale stále zůstane.

Přejděme teď ale k aktuálnímu problému zásobování České republiky ropou. Tam lze asi problém vyřešit poměrně jednoduše: zvýšením kapacity ropovodu TAL, na který navazuje ropovod IKL z Ingollstadtu.

To je jedna z variant. Druhá varianta je, že by rafinérie MiRO v Karslruhe, která byla dříve zásobována ropovodem z Francie, začala opět brát ropu z Francie. Ropovod TAL, když se k němu připojoval náš IKL, nebyl využíván na plnou kapacitu. Bylo možné tam pustit deset až patnáct milionů tun ropy navíc. Jenže mezitím přestal fungovat ropovod z Marseille, který zásoboval německou rafinérii MiRO v Karlsruhe, což je největší rafinérie v Německu. Ta ale v roce 2012 začala odebírat ropu z ropovodu TAL, který je tak využíván skoro na sto procent. Možným řešením by bylo, aby se stav vrátil zase před rok 2012. I o tom nyní jednáme.

Především ovšem intenzivně jednáme o rozšíření kapacity ropovodu TAL. Myslím, že je to na dobré cestě.  Nicméně i když se to podaří, pořád budeme mít k dispozici jen jednu rouru - ropovod IKL. Dlouhodobě budeme muset hledat další zdroj, ať již přímo ropy, nebo pohonných hmot. Nyní jsme spojeni produktovodem jen se Slovenskem, se Slovnaftem, ale to jsou stále pohonné hmoty vyrobené z ropy z Ruska. V Evropě se nyní překresluje mapa plynovodů, ropovodů a produktovodů na dalších dvacet let. Zájmem České republiky je mít zásobování ropou, produkty i plynem z vícero stran. Mít pouze jednu rouru je prostě málo. Uvidíme, jak bude ta síť ropovodů a plynovodů vypadat. Ale jisté je, že Evropa se musí naučit žít bez ruské ropy a plynu.

Je reálné, abychom se v roce 2024 obešli úplně bez ruské ropy?
Dost možná se tak stane, ať si to přejeme, nebo ne.  Rusové jsou ve válce s Ukrajinou a nátlak na Západ, aby přestal Ukrajinu podporovat, je pro ně zásadním nástrojem politiky. Vyvážejí kromě ropy i produkty, zejména motorovou naftu, a to do řady evropských zemí. Uvidíme, co vše se odehraje. Konfrontace Ruska se Západem je nadlouho a ještě nás zřejmě čeká řada těžkých chvil.

Jak jste spokojen s konečnou podobou embarga Evropské unie na ruskou ropu, kterou tak dlouho blokovalo Maďarsko?
Je to konsensuální rozhodnutí dvaceti sedmi zemí. Obdivuhodné tím, že nyní už sankce proti Rusku bolí hodně i nás, EU-27. Prvních pět balíků sankcí veřejnost příliš nepocítila. Tento už ano.

Ještě složitější než s ropou je to s dodávkami zemního plynu. Proč nebyla v roce 2017 prodloužena smlouva s Norskem? Co k tomu vládu vedlo?
Je to jednoduché. Norové měli zájem smlouvu prodloužit, český stát také. Stát ale v roce 2000 prodal kompletně celé plynárenství. Smlouvu, která byla uzavřena v roce 1997 Transgasem na 20 let, převzala firma RWE, která tehdy vlastnila celé české plynárenství. RWE řekla, že plyn nakupuje na burze v Rotterdamu za ceny výrazně nižší, než je cena plynu z Norska. A pokud má český stát zájem o prodloužení smlouvy s Norskem, pak musí ten rozdíl v cenách doplatit. Nebyl to žádný zvláštní obnos a z pohledu dnešních cen plynu je to přímo směšné, ale tehdy to vedení státu přišlo jako zbytečné vyhazování peněz.

Chtěli se spolehnout na plynovod NordStream II?
Ne, spíš chtěli plyn kupovat za ceny na burze v Rotterdamu. Norové chtěli dodávat za fixní ceny, tvořené cenou v určitém dni plus přirážka 1-2 eura za megawatthodinu. Z pohledu běžného ekonoma to vypadá jako zbytečné vyhazování peněz. Stejně tak, jako by dnes žádný běžný ekonom neschválil stavbu ropovodu IKL, který měl být za 12 miliard korun využíván jen na část své kapacity a sloužit hlavně jako bezpečnostní pojistka. Bezpečnostní parametry totiž běžného ekonoma nezajímají. Podobné to bylo ostatně i s tendrem na rozšíření Dukovan v nedávných letech, kde se velmi dlouho argumentovalo tím, že pokud se tendru bude moci zúčastnit i ruská a čínská firma, vyjde to levněji. Bezpečnostní hledisko se dlouho nebralo vůbec v potaz. Nebýt lidí z bezpečnostní komunity, Rusové a Číňani by z tendru vyřazeni nebyli. 

Proč se tenkrát ustoupilo i od výstavby plynovodu Stork II z terminálu na LNG ve Svinoústí do České republiky? To byl stejný důvod?
Tam to bylo trochu jinak. Tady není vina úplně na české straně. My jsme v roce 2015 dokázali na tento projekt získat peníze z fondů Evropské unie, plných 90 % dotací EU tehdy přidělených šlo na Stork II. Poláci měli pak ale obavy, že by tímto plynovodem mohl téci i ruský plyn z plynovodu NordStream II přes Německo a Česko, a tak chtěli odložit dokončení projektu až za rok 2019, což byl původně plánovaný termín dokončení NordStream II. Evropská komise na to řekla, že chce peníze zpátky a projekt obecného zájmu byl odložen. Základním problémem byla tedy obava Poláků z posilování ruského vlivu, z jejich většího napojení na západoevropský trh. Oni se už tehdy začali intenzivně zbavovat veškeré závislosti na ruském plynu, vsadili na LNG a norský plyn.  Už tehdy považovali ruský plyn za riziko. Takže šlo o politické rozhodnutí Poláků, a to je nutno respektovat. Dnes by se nám ten plynovod hodil více než Polsku. Zatím funguje jen plynovod Stork I, kterým proudí plyn od nás do Polska.

Nyní se údajně jedná o dodávkách LNG s Polskem, Německem, Nizozemím i jinými. Můžete mi o tom sdělit nějaké bližší informace?
Jednání probíhají, ale dokud nejsou dohodnuty konkrétní podmínky, není o čem hovořit. Mohu jen potvrdit, že jednáme s několika zeměmi, buď přímo o podílu na terminálu, nebo na kapacitě terminálu.

V případě plynu bude ale vymanění se ze závislosti na ruském plynu trvat asi déle než u ropy, ne?
Německý záměr je udělat to do tří let. My jsme vnitrozemský stát podobně jako Rakousko, Slovensko či Maďarsko a vždy budeme závislí na spolupráci s našimi sousedy, kteří mají moře, ať již je to Polsko, Německo či Nizozemsko. Je to otázka několika let.

Bude stačit kapacita tankerů pro přepravu dostatečného množství LNG?
Problém s kapacitou tankerů samozřejmě je, přestože LNG je 600násobně stlačený proti normálnímu plynu a zchlazený na mínus 162 stupňů Celsia. Rusko dodalo do EU v roce 2019 celkem 155 miliard kubíků zemního plynu, 40 % spotřeby Evropské unie. Tak velkou volnou kapacitu žádná země na světě nemá. Proto se tak intenzivně hledají dodavatelé pro evropské země po celém světě. Velkých exportérů je několik - Katar, USA, Austrálie, pak je řada menších exportérů - Malajsie, Alžírsko, Nigérie… těch zemí je více. Evropské portfolio bude složeno z celé řady dodavatelů.

A je reálné veškerý ruský plyn nahradit?
Základní záměr je, že se plyn zčásti nahradí jinými typy paliv, zčásti se uspoří, zčásti nahradí jiným zemním plynem. Situace je poměrně jednoduchá: buď bude v Evropě neruský plyn, anebo tu nebude žádný. Jiná cesta zpátky není. Evropa se rozhodla ruský plyn zcela vytěsnit.

A ta náhrada za plyn by mohl být třeba vodík?
Až bude vodík, bude to fajn. Já mám ale rád věci, které jsou hmatatelné a prokazatelné. Masové nasazení vodíku je ještě pár let vzdálené. Teď se bavme o tom, čím si zatopíme tuhle nebo příští zimu: plny, elektřina, uhlí, ropa…

A co obnovitelné zdroje, biometan?
Bude to mix mnoha různých zdrojů. Biometan může být významným zdrojem pro menší města. Celkově to bude mix vyšší účinnosti, úspor, nahrazení jinými palivy a podobně.

Je rozhodnutí zbavit se ruského plynu a ropy definitivní a nevratné?
Evropa se chce zbavit i ruského uhlí a jaderného paliva. Rozhodnutí je minimálně pro příští roky nevratné. Je to jedna z největších historických změn v ekonomice Evropy. Bude to mít dopady pro Rusko, protože z prodeje ropy a plynu pochází tři čtvrtiny jeho příjmů. Ale bude to samozřejmě těžké i pro Evropu, o tom není sporu.

Ale těžší to bude pro Rusko?
To je nám vcelku jedno. My řešíme sami sebe a Evropu. Rusko si své postavení ve světě zničilo samo tím, co provádí na Ukrajině - vraždění civilistů i dětí, bombardování škol i nemocnic. To je zločin, s nímž se Rusové musí vyrovnat sami. My se o ně starat nebudeme.

Pokud na tom bude Rusko ekonomicky špatně, nebude ještě agresivnější?
Připadá vám, že ještě nejsou dost agresivní? Musí se sami rozhodnout, jak chtějí žít. V této chvíli je povinností Evropy postarat se o své lidi a pomoci Ukrajině. Rozhodně nemáme v úmyslu starat se o Rusko.

Vy se podílíte na přípravě českého předsednictví EU. Jednou z priorit má být energetická bezpečnost Evropy. Jak ji chcete naplňovat?
Neznáme odpověď na jednu základní otázku. Zda Rusové zcela zastaví dodávky ropy a plynu do Evropy hned, nebo za měsíc, nebo za půl roku. Je těžké cokoliv předvídat. Jakou roli bude hrát energetická bezpečnost v našem předsednictví, to uvidíme v nejbližších měsících. My musíme pracovat se dvěma scénáři - s pesimistickým, že Rusko zastaví dodávky plynu a ropy v té nejtěžší možná chvíli pro Evropu a bude nás zkoušet vydírat, a s optimistickým, že Rusko bude dodávat víceméně stabilně až do konce toho přechodného období. Osobně si myslím, že je spíš pravděpodobné, že se Evropu bude snažit vydírat znovu a znovu. Tohle je model chování, který Rusko v těchto měsících používá.

Záleží na tom, jestli se Evropská unie vydírat dá. Chovala se poměrně neprozíravě. Třeba když dovolila Gazpromu, aby si v evropských zemích pronajal zásobníky s plynem a ponechal je na zimu zcela prázdné.
My jsme postavili evropský trh s plynem, pustili jsme tam všechny hráče a předpokládali, že budou hrát podle těchto pravidel. Když Gazprom tato pravidla porušil, třeba v Německu mu zásobníky sebrali. Evropa není úplně bezbranná ani hloupá, možná je po určitý čas moc důvěřivá, ale rozhodně ne nekonečně dlouho. A vůči Rusku už je nyní absolutně nedůvěřivá.

Měl by se český stát pokusit odkoupit od RWE zásobníky plynu, které jsou nyní na prodej?
To je jedna možnost. Druhá možnost je prosadit naplnění zásobníků pomocí regulátora. Stát ale rozhodně o odkoupení zásobníků přemýšlí.

Autor: Alena Adámková, Zdroj: PETROLmagazín číslo 3/2022

Diskuse

Petrol Magazín

Aktuální vydání2022/03 Téma číslaReportáž UNITI EXPO 2022 Stuttgart
Aktuální číslo

Přihlašte se k odběru novinek