Plynovod Stork II

Bylo-nebylo, bude-nebude

"Zamrzlý" projekt plynovodu Stork II z polského Svinoústí do České republiky se začíná vlivem ruské agrese na Ukrajině konečně hýbat. Česko nyní intenzivně jedná s Polskem o urychlení výstavby tohoto plynovodu, zaznělo po návštěvě polského premiéra v Praze.

K čemu je Stork II potřeba?

Spojením s Polskem bychom získali přístup k plynu neruského původu, který se vozí po moři do tamních přístavů. Zkapalňuje se proto, aby se ho na každou loď vešlo co nejvíc. Plyn, který Česko potřebuje na rok, by vezlo zhruba šedesát největších plně naložených tankerů. Z tankeru se zkapalněný plyn přesune do LNG terminálu, kde se zase zplyňuje a pustí do potrubí. Právě takhle by k nám přicházel z Polska. Pokud by se ovšem realizoval plynovod Stork II.

"Budou pokračovat intenzivní jednání o infrastruktuře v oblasti energetiky, především o plynovém propojení mezi Polska a Českou republikou, tedy obnova projektu Stork II, který byl před lety z české strany zastaven. A pokračuje také diskuse o možnosti využít budované a rozšiřované kapacity v LNG terminálech na polské straně pro Českou republiku," tvrdí Petr Fiala. Polsko se vynasnaží Česku pomoci, řekl k tomu mimo jiné polský premiér Mateusz Morawiecki.

Trochu historie nezaškodí…

Plán na propojení plynárenských soustav visegrádských zemí se zrodil za českého předsednictví EU v roce 2009. Celoevropský projekt nazvaný Severojižní propojení měl snížit závislost na ruském plynu propojením zásobníků zkapalněného plynu (LNG) v polském Svinoústí a na chorvatském ostrově Krk.

První část - plynovod Stork I - byl zprovozněn v roce 2011 a spojil Polsko s Českou republikou. Umožnil ale jen vedení plynu z Česka do Polska. Stavba plynovodu stála 28 milionů eur (cca 700 milionů Kč). Polovinu zaplatila Evropská unie z Programu ekonomické podpory v energetice, který byl vyhlášen po plynové krizi z roku 2009. Investice na české straně hranice dosáhla sedmi milionů eur, tedy zhruba 170 milionů korun.

Na plynovod Stork I měl navázat plynovod Stork II, vedoucí od hranic s Českem do Svinoústí, na českém území pak plynovod Moravia. V Břeclavi měl na něj navázat plynovod BACI, vedoucí do Rakouska. Projekt byl však v roce 2018 po nástupu ANO zastaven. Teprve nyní se uvažuje o jeho obnovení.

Kdo za to může?

Stork II byl zařazený mezi evropsky významné projekty a Unie ho byla ochotná podpořit zhruba třiašedesáti miliony eur. Jeho zastavení společně s ukončením smlouvy o dodávkách ruského plynu způsobilo, že je aktuálně Česká republika plně závislá na dodávkách ruského plynu.

Bohužel, už za Sobotkovy vlády v roce 2016 se projekt začal zadrhávat. Důvodem byl nezájem polské strany. Sobotka se situaci pokusil zachránit tím, že uzavřel memorandum o spolupráci na plynovodu s polskou premiérkou. Přesto plynovod nemáme dodnes a politici se přou, kdo za to může. "V roce 2019 ztratil projekt šanci na zisk evropské dotace. To byla chyba. Pokud to takhle Evropská komise vyřadila, nepředpokládám, že by se tak stalo bez konzultací s českou vládou. Obávám se, že vláda Andreje Babiše se na to vykašlala," nechal se v dubnu slyšet bývalý premiér Bohuslav Sobotka. "Já jsem v životě o tom nejednal, v životě jsem o tom neslyšel. Pokud to dneska Sobotka kritizuje, tak to byl jeho projekt," zareagoval na to však Babiš a jinde pak řekl: "Nikdy se o tom nejednalo, protože Poláci řekli, že to nechtějí."

"Tvrdit, že to je záležitost Poláků a zodpovědnost Němců, je prostě výsměch. Je to hlavně náš problém. My jsme měli mít diverzifikované zdroje. Jestliže se to nerealizovalo, můžeme si stěžovat sami sobě," tvrdí bývalý generální ředitel ČEZ Jaroslav Míl, který byl za Babišovy vlády odvolán z pozici zmocněnce pro jadernou energetiku.

Babišova slova, že o projekt ztratili zájem především Poláci, však potvrdil také Václav Bartuška, zvláštní velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. "Tady není vina úplně na české straně. My jsme v roce 2015 dokázali na tento projekt získat peníze z fondů Evropské unie. Poláci však měli obavy, že by tímto plynovodem mohl téci i ruský plyn z plynovodu NordStream II, a tak chtěli odložit dokončení projektu až za rok 2019. Evropská komise na to řekla, že chce peníze zpátky, a projekt obecného zájmu byl odložen. Základním problémem byla tedy obava Poláků z posilování ruského vlivu, oni se už tehdy začali intenzivně zbavovat veškeré závislosti na ruském plynu. A vsadili na LNG a norský plyn. Takže šlo o politické rozhodnutí Poláků, a to je nutno respektovat. Dnes by se nám ten plynovod hodil více než Polsku," říká Václav Bartuška. 

Karel Havlíček (ANO), bývalý ministr průmyslu a obchodu v Babišově kabinetu, pak tvrdí, že se o projektu ještě za jeho éry jednalo. Evropské unii zasílal souhlasné vyjádření. "Bylo to tenkrát oficiálním stanoviskem České republiky, ale jaká byla ta procedura, už teď přesně nevím," říká dnes Karel Havlíček. "Ten projekt spadl pod stůl z jednoho jediného důvodu, a to, že Andrej Babiš na to přestal tlačit a přestal Poláky žádat, aby Stork II skutečně společně vznikl," myslí si však prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Viníků je celá řada

Od září roku 2011 je v provozu plynovod Stork I. Tento plynovod umožňuje pouze dodávky z české do polské sítě, a to  v objemu do 500 milionů metrů krychlových ročně. Fakticky tak slouží k vykrývání spotřeby v průmyslovém Horním Slezsku s pomocí dodávek přes české území. Naopak Stork II měl zajistit obousměrnou přepravu plynu, a to na úrovni 5 miliard m³ ročně ve směru do České republiky a 7 miliard m³ ve směru do Polska. Na české straně na něj měl navázal plynovod Moravia, který má nahradit kapacitně nevyhovující potrubí z jihu na sever Moravy z dob socialismu. Moravia je už ve výstavbě, ale bez propojení na polskou síť.

Plán na Stork II také vznikl ve specifické době. Polsko tehdy chtělo rozjet ve velkém těžbu břidlicového plynu a stát se středoevropskou energetickou velmocí. Jenže těžba plynu z břidlic se v Evropě (na rozdíl od Spojených států amerických) ekonomicky nevyplatila, a tak zůstala jen ve fázi úvah a snů. V roce 2016 proto polská strana přehodnotila strategii a změnila priority svých projektů v plynárenství. Prioritně se rozhodla realizovat projekt Baltic Pipe, který do země přivede 10 miliard m³ norského zemního plynu ročně. Poláci zkrátka projekt Stork II pozastavili jako nepotřebný. "A Stork II tím ztratil status evropského projektu společného zájmu s možností získat finanční prostředky od Evropské unie," vysvětluje mluvčí plynárenské společnosti NET4GAS Vojtěch Meravý.

Jenže negativní postoj k výstavbě nových páteřních plynovodů měl v minulosti také Energetický regulační úřad za éry Aleny Vitáskové v letech 2011 až 2017. Regulátor měl tehdy obavy z nárůstu regulovaných cen plynu pro koncové zákazníky, a blokoval proto i výstavbu plynovodu Moravia.

Později byla ve hře ještě záložní varianta, a sice výstavba česko-polského plynovodu na komerční bázi. V roce 2019 zaregistroval provozovatel českých plynovodů NET4GAS, stejně jako polský Gaz-System, zájem obchodníků o přepravu zhruba miliardy m³ ročně z Polska do Česka. Provozovatelé přenosových soustav navrhli skromnější projekt o zmíněné kapacitě a ověřili zájem účastníků trhu v závazné aukci. Ta ale skončila fiaskem. Podle strohého oznámení na webu společnosti NET4GAS si "žádný účastník trhu nezarezervoval žádnou přírůstkovou kapacitu ve výše uvedené roční aukci kapacit, a proto skončil ekonomický test se záporným výsledkem."

Konec dobrý, vše dobré?

Prakticky mrtvý záměr však znovu ožil po ruském útoku na Ukrajinu. Z odbourání energetické závislosti na Rusku se rychle stala jedna z českých i evropských priorit.

Polsko už slíbilo, že zdvojnásobí kapacitu plovoucího terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG), jehož výstavbu chystá na moři blízko Gdaňsku. Řekla to ministryně životního prostředí Anna Moskwová, podle které si rozšíření tohoto zařízení vyžádala rostoucí poptávka po dovozu plynu v České republice a dalších zemích v regionu střední Evropy. Klíčem k zajištění energetické bezpečnosti v Evropě je tak podle ministryně severo-jižní trasa, která umožní využít terminály a propojení sítí v zemích sdružených v iniciativě Trojmoří. Členy této polsko-chorvatské iniciativy je dvanáct evropských států včetně České republiky, které leží v oblasti mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem a jejichž cílem je mimo jiné vybudovat mezi sebou dopravní a energetickou infrastrukturu.

Tak snad si to Polsko zase nerozmyslí…