7. 9. 2022
autor fotografie: Lukáš Bíba / Economia
"Bez ruské ropy se obejdeme tak do dvou let," věří
Jaroslav Pantůček, staronový předseda představenstva společnosti
Mero. A má připraveny hned tři scénáře, jak toho dosáhnout. Myslí
ale i na budoucnost firmy.
Do čela Mera jste se vrátil asi v nejhorší možné
době. Co je cílem vaší mise?
Máte pravdu, situace se oproti minulým létům, kdy jsem byl ve
vedení této firmy (od roku 1997 doroku 2015), změnila. Cíle mám
krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé. Tím krátkodobým je řešení
aktuálního problému dodávek ropy poté, co vstoupí v platnost
embargo na dodávky ropy z Ruska. Vyvstává také otázka, co dále
s ropovodem Družba. To se netýká jen České republiky, ale i
Slovenska. Nedávno jsem jednal s šéfem slovenských ropovodů
Transpetrol, který se tímto problémem velmi trápí. Slovenská Družba
totiž dodávala ropu nejen pro Slovnaft, ale i pro rafinérii
v Litvínově. Velmi je trápí úbytek tržeb i budoucnost tohoto
ropovodu, který je na Slovensku navíc zdvojený, ale i celého
Transpetrolu.
Stejně tak musíme ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě
přemýšlet o budoucnosti společnosti Mero. Pohybujeme se
v oboru uhlíkové ekonomiky, přitom Green Deal považuje vše, co
souvisí s uhlíkem, za špatné. Mero proto musí myslet i za
horizont 10 až 15 let, co bude dělat, až v souvislosti se
zákazem prodeje aut se spalovacími motory klesne přeprava ropy. Já
si nemyslím, že přeprava ropy se úplně zastaví, protože i když
poroste elektromobilita a klasické pohonné hmoty budou na ústupu,
rafinérie budou stále muset vyrábět z ropy poloprodukty pro
chemický, plastikářský, gumárenský či farmaceutický průmysl. I když
se díváme na výhledy firmy Orlen Unipetrol, tak počítá s tím,
že dalších deset let bude přeprava ropy stále stejná jako dnes.
Lehký pokles vidí až za 15 let s tím, že i poté budou muset
rafinérie vyrábět poloprodukty pro průmysl, který se zatím bez
ropných produktů neobejde. A my musíme vymyslet, co bude
s firmou Mero v době, kdy přeprava ropy výrazně
poklesne.
Vraťme se ale k těm krátkodobým cílům, tj. jak se
obejít bez ruské ropy, která se dnes na dovozu do ČR podílí více
než polovinou…
Jsou tři scénáře. Ten první počítá s tím, že by se
rafinérie v Karlsruhe, největší v Německu, která je nyní
stoprocentně zásobována ropovodem TAL, vrátila k zásobování
ropovodem SPSE z Marseille, jak tomu bylo v minulých
letech. Do roku 2013 odtud odebírala zhruba polovinu své potřeby
ropy. Poté, co začala odebírat ropu jen z TAL, stouplo využití
tohoto ropovodu o 5 až 6 milionů tun ropy ročně, a tím se pro
Českou republiku zavřelo volné flexibilní okno. Proto jsme
v Meru v roce 2013 až 2014, kdy jsem byl ještě
v pozici generálního ředitele, začali připravovat projekt na
zvýšení kapacity, tj. intenzifikaci ropovodu TAL, na který pak
navazuje ropovod IKL z Ingolstadtu do Kralup. Ten je plně
v rukou českého státu. Úzké hrdlo je však ropovod TAL.
Domluvili jsme se s firmou ILF, která TAL projektovala, na
vypracování studie o tom, jaké konkrétní kroky je nutno pro
intenzifikaci TAL udělat. Byl jsem v úzkém kontaktu
s šéfem dozorčí rady TAL, což byl zástupce společnosti OMV,
největšího akcionáře TAL. Měli jsme ústní dohodu o financování
intenzifikace. Měla ji financovat sama společnost Mero, přičemž
celá přírůstková kapacita měla být k dispozici firmě Mero.
Pokud by ji česká strana nepotřebovala, mohla ji za určitou
přirážku poskytnout i ostatním podílníkům. Na konci roku 2014 už
byla tato dohoda zcela připravena, chtěli jsme ji představit
ostatním podílníkům, jenže počátkem roku 2015 jsem byl z Mera
vyhozen, dodnes nevím, proč.
Asi jste nebyl po chuti tehdejšímu šéfovi ministerstva
financí, které v Meru vykonávalo akcionářská
práva…
Asi. Bohužel mí nástupci už v projektu intenzifikace TAL
nepokračovali, naopak začali zkoumat, zda náš nákup 5% podílu nebyl
v rozporu s povinností péče řádného hospodáře. Ptali se,
proč Mero kupovalo podíl v TAL, když má jen přepravovat ropu
přes české území. Musel jsem se jako předseda představenstva
obhajovat, že jsme nevyhodili peníze, když jsme koupili malý podíl
v TAL. Vysvětloval jsem, že jde o strategickou bezpečnost ČR
v zásobování ropou. Podstatné je, že jako akcionář TAL můžete
nárokovat přepravní kapacitu v ropovodu a její velikost
primárně nezávisí na podílu, který v ropovodu držíte.
Samozřejmě jsme mohli koupit i 10% podíl, ale to nebylo nutné,
protože všichni podílníci mají stejná práva. Při důležitých
rozhodnutích musí být totiž dosaženo stoprocentní shody všech
podílníků. Jediná výjimka je ustanovení, že když chcete
s ropovodem něco udělat, ale ostatní podílníci s tím
nesouhlasí, musíte to zafinancovat sám, což byl právě případ
zkapacitnění TAL. Bohužel, po mém odchodu se veškeré práce na
zvýšení kapacity TAL zastavily. Ještě před mým odvoláním jsem
požádal pana Babiše o schůzku a pokusil jsem se mu vysvětlit, proč
je potřeba zvýšit kapacitu ropovodu TAL. Pan Babiš mě vyslechl a na
konci se zeptal, proč to dělám, když české rafinérie stejně patří
Polákům. Pochopil jsem, že ho to nezajímá. Nedlouho poté jsem byl
odvolán, přestože Mero mělo za rok 2014 rekordní hospodářské
výsledky, iniciovali jsme zřízení Mezinárodní asociace přepravců
ropy se sídlem v Praze, kde byli zastoupeni všichni přepravci ropy
Družbou, kteří se vzájemně informovali o provozních problémech
ropovodu, kterých přibývalo.
Po mém odvolání se kolem zvýšení kapacity TAL nedělo nic, takže
nyní, když se vracím do funkce, řekl jsem při svém nástupu
zaměstnancům, že se nenavracím do bodu nula, ale do bodu mínus
jedna. Protože můj partner z OMV už tam není, musím znovu
navazovat kontakty a znovu vše vysvětlovat a předjednávat.
A jak jsou ta jednání daleko? Co se změnilo ve srovnání
se situací v roce 2014?
Hlavně na rozdíl od minula nyní cítím obrovskou podporu vlády,
premiéra i ministerstva průmyslu a financí. Konsorcium TAL, v němž
vlastní Česká republika 5% podíl, získalo i díky iniciativě českého
premiéra provozní povolení od bavorské vlády, které zvýší celkovou
kapacitu ropovodu TAL na úroveň zhruba poloviny současných dodávek
z ropovodu Družba do České republiky. Provozní povolení pro
německou část ropovodu TAL umožní maximální výkon ropovodního
systému. V současné době byla kapacita TAL pro dodávky do ČR mezi
3-4 mil. tun ropy ročně. V ročním úhrnu přinese zvýšení kapacity
TAL o 1,5-2 mil. tun dodatečného přepravního objemu, který bychom
mohli v případě výpadků dodávek ropovodu Družba využít. Provozní
povolení platí už i pro TAL+, tedy zkapacitněný ropovod TAL.
Mero nyní upgraduje studii z roku 2014, z níž už se
během let něco zrealizovalo. Máme provozní povolení. Od srpna už
můžeme přepravovat o 1,5 až 2 miliony tun více. Nově vydané
provozní povolení je již koncipované tak, aby po dokončení
technických opatření bylo možné navýšit čerpání přes ropovod TAL, a
to až na požadovaných 7-8 mil. tun ročně do ČR. Koncem října bude
zpracována finální studie, pak proběhne výběrové řízení. Pak teprve
budeme vědět, kolik nás to bude stát, kolik ze 7 čerpacích stanic
se bude muset intenzifikovat. V říjnu budou muset ještě
akcionáři schválit tu investici. Někteří mohou mít výhrady, protože
ta investice zvýší odpisy, náklady na elektřinu a tím i náklady na
přepravu. Nabízíme jim za to určité kompenzace.
Kdy k tomu cílovému navýšení dojde? Zvýší se tou
investicí podíl Mera v TAL?
Podíl se nezvýší. Ani by to nemělo smysl, protože všichni
akcionáři mají stejná práva. Navíc rozhodující pro přepravní
kapacitu je objem přepravy v posledních dvou letech. A tam
jsme v nevýhodě, protože do Česka ropovodem TAL a pak IKL
proudila jen polovina ropy. Přírůstek může být tedy až 50 %. O
tolik nám objem nikdy nezvýší. Proto bojujeme o přírůstkovou
kapacitu, která bude patřit výhradně firmě Mero.
Kdo může mít výhrady? OMV?
Ne, to je fáma, OMV je nám naopak nakloněno. V TAL má ale
podíl i Rosněfť, stejně jako v rafinérii Karlsruhe a ve
většině německých rafinérií, i ve Schwedtu. A to se přitom
v roce 2014 akcionáři TAL velice báli ruského vlivu, nechtěli
tam ruské firmy pustit. Dnes má přitom Rosněfť 11% podíl
v TAL. Máme trochu strach, zda nebudou blokovat zvýšení
kapacity TAL.
Akcionáři mohou mít také obavy o logistické zvládnutí zvýšení
kapacity TAL. Do Terstu, odkud ropovod TAL vede, totiž přijíždí 400
tankerů ročně. Po zvýšení kapacity to bude o 50 tankerů více, které
mohou způsobit zpoždění tankerů, což stojí obrovské peníze. Také se
zjišťuje, zda se tam všechny tankery vůbec vejdou a jak se bude
plánovat přeprava jednotlivých druhů rop. Možná se v přístavu
budou muset postavit nové zásobníky ropy, aby rafinérie byly
zásobovány bez zpoždění. To by stálo stovky milionů korun a nejspíš
by to muselo platit také Mero. Ty náklady budeme muset také nějak
přenést na Unipetrol, pro něhož tu ropu přepravujeme. Připravujeme
tedy smlouvu nejen s TAL, ale i s Unipetrolem. Je také
možnost získat na to evropské dotace, ale problém je, že Mero
nebude investovat v ČR, ale v Německu, Rakousku a Itálii.
A tam je problém s čerpáním, kdo bude příjemcem, zda nedojde
k porušení pravidel, zda na ty peníze vůbec dosáhneme.
A TAL+ není prioritní stavba EU?
Zatím ne, je ale na úrovni EU diskutován a získal podporu.
Zatím jsme stále mluvili jen o zvýšení kapacity TAL.
Jiná možnost, jak se vymanit ze závislosti na ruské ropě,
není?
Uvažovalo se ještě o možnosti zvýšení kapacity ropovodu Adria,
který vede do Maďarska a do Slovnaftu. Tam lze ale kapacitu zvýšit
jen o půl milionu tun, což je jen nouzové dílčí řešení. Naopak
projekt propojení Mera s rafinérií Leuna padl, protože jde
také o ruskou ropu, takže to nedává žádný smysl.
Třetí řešení je ropovod z Oděsy do ukrajinské části Družby.
To by vyřešilo i budoucnost Družby, že by se jí přepravovaly
neruské kaspické ropy. Byla by to i podpora obnovy Ukrajiny,
protože Ukrajina by dostávala tranzitní poplatky. O tom se ale
zatím nejedná, protože na Ukrajině je válka, moře je
zaminované.
Mně by se ale ten projekt moc líbil, protože by to vyřešilo
budoucnost Družby, kterou jinak bude nutno do dvou let odepsat. To
by byly obrovské peníze.
Další možností je vybudovat v Oděse terminál na LNG a
přepravovat pak Družbou zemní plyn. Byl by to projekt
česko-slovenské spolupráce. Mělo by to výhodu v tom, že by se
plyn z Kataru a dalších zemí Středního východu nemusel vozit
tankery kolem celé Evropy do Baltu, ty by jen projely Bosporem a
Černým mořem do Oděsy. Problém je v tom, že ty tankery by
musely projet Bosporem, kde je to poměrně nebezpečné
z hlediska možnosti teroristického útoku.
Ministr průmyslu Síkela ale nyní fandí spíše možnosti vybudovat
LNG terminál v rumunské Konstantě. Ten by pak mohl zásobovat
střední Evropu.
Je tedy reálné se obejít do dvou let bez ruské
ropy?
Já myslím, že když se domluvíme, zvládneme to. A já si neumím
představit, že bychom se nedomluvili. Hodně nám pomáhá vláda, která
dost rezolutně dává najevo podporu. Zbývající podílníci si
uvědomují, že zájem na rozšíření TAL má nejen česká, ale i bavorská
vláda. Sice skřípou zuby, nelíbí se jim, že je na ně vyvíjen tlak
ze strany politiků, ale uvědomují si, že kdyby řekli ne, mohli by
se dostat do problémů. Proto věřím, že do dvou let se bez ruské
ropy objedeme.
Otázkou je, zda jsou na to připraveny české rafinérie,
respektive ta litvínovská, která je konfigurována na sirnatou
ruskou ropu. Zkoušejí totiž mixy ruské a kaspické ropy půl na
půl, zatím se jim to zpracování moc nedaří. Zatím jsou schopny
zpracovat mix 70 % ruské a 30 % kaspické. I pro rafinérie je úkol
do dvou let najít vhodnou kompozici různých druhů sirnatých rop,
které by se nejvíc blížily té ruské a které by měly optimální
výtěžnost. Máme výhodu v tom, že ropovod Družba na českém
území je jako jediný z celé pětitisícikilometrové trasy
schopen přepravovat různé druhy rop. Prosadila si to firma MND,
která těží sladkou ropu. Řídicí systém je na to vybaven. Není ale
úplně jisté, že litvínovská rafinérie bude do dvou let schopna
zpracovávat jiné druhy rop než tu ruskou.
Není pak na místě obava, že PKN Orlen litvínovskou
rafinérii zavřou, pokud nebude schopna zpracovávat jinou než ruskou
ropu?
Zatím paradoxně je u nás deficit pohonných hmot, třetinu
motorové nafty musíme dovážet, dovážela se i z Ruska.
V okamžiku, kdy by se se zpracováním jiné než ruské ropy
nedokázal poprat ani Slovnaft a MOL, byl by deficit ještě větší.
Není proto příliš pravděpodobné, že by Poláci rafinérie zavřeli,
když z nich mají dnes obrovské marže. Stále totiž nakupují
ruskou ropu, a to s výraznou slevou, a přitom pak prodávají
pohonné hmoty za světové ceny. Provozování rafinérií na
ruskou ropu je dnes zlatý důl. I když se za dva roky zavře Družba,
ruskou ropu bude možné získat jinými způsoby, třeba přes TAL,
přestože sankční balíčky toto neumožňují. Ropa může být dodávána
překupníkem pod jiným označením a obchodním názvem. PKN Orlen
nainvestoval obrovské peníze do petrochemické výroby
v Litvínově, například do etylenové jednotky, a k tomu
potřebuje poloprodukty z rafinace ropy. Možná, že se časem
zavře kralupská rafinérie, ale ta litvínovská podle mě
ne.
Jak ovlivní budoucnost rafinérií a firmy Mero Green
Deal, který předpokládá po roce 2035 zákaz prodeje aut se
spalovacími motory?
Já myslím, že český člověk je vykuk, a tak v roce 2035
budou obrovské fronty na auta se spalovacími motory, než se to
zakáže. Tím pádem se minimálně dalších 10 let budou muset vyrábět
klasické pohonné hmoty, i když zde bude syntetická složka.
Elektromobilita samozřejmě nastoupí masivně, takže prodeje
pohonných hmot budou určitě nižší. Čímž se dostáváme
k dlouhodobým cílům.
Čím hodláte tedy výpadek poptávky po ropě
nahradit?
Když jsem byl při konkurzu na generálního ředitele na pohovoru,
řekl jsem tam, že moje vize je mít do osmi let až 30 procent příjmů
Mera z činností, které přímo nesouvisejí
s core-businessem. Rád bych, aby se Mero postupně přeměnilo
v jakýsi energetický holding, který se nebude zabývat jen
přepravou ropy a jejím skladováním, ale i třeba výrobou elektřiny.
Máme například projekt na výstavbu 10MW fotovoltaické elektrárny na
tankovišti, na ochranných valech. Elektřinu chceme využit na
promíchávání ropy v nádržích, aby se v nich dole
neusazovaly asfalty a další těžké frakce. Na to spotřebujeme
obrovské množství elektřiny, která je přitom dnes stále dražší.
Další nápad je poskytovat podpůrné služby pro ČEPS v době,
kdy se do soustavy připojuje stále více nestabilních obnovitelných
zdrojů. Přebytky elektřiny ze sítě jsme okamžitě schopni využít na
míchání ropy v nádržích. Tím pádem ušetříme desítky milionů a
ještě nám budou platit aktivační poplatek.
Další možností je výstavba elektrolyzérů na výrobu vodíku nebo
přeprava vodíku. Stejně jako přeprava plynu z Oděsy či
Konstanty, o čemž jsem se už zmiňoval.
Pak mám v hlavě další byznys, který míří už směrem
k elektroenergetice, třeba výstavba bioplynové stanice, výroba
biometanu, zásobování autobusů v Kralupech nad Vltavou či
skladování leteckého petroleje a jeho přeprava trubkou na letiště
Ruzyně.
Kvůli budoucnosti Mera zřizujeme teď nové oddělení strategie,
které mí předchůdci zrušili. Nechci, aby Mero skončilo kvůli
snížení poptávky po ropě, chci, aby se přeměnilo
v energetickou firmu. Mám spoustu nápadů, ale o všech
nechci ještě mluvit, aby nám je někdo neukradl. Ale vycházím ze
svých zkušeností z práce pro německou firmu MVV, která
fungovala jako městský podnik, zásobovala město plynem, elektřinou,
teplem i vodou.
Třeba ČEPRO přemýšlí o výstavbě LNG terminálu, i to je jedna
z možností.
Není na stole opět spolupráce s firmou Čepro, o níž
se v minulosti uvažovalo?
Shodli jsme se s šéfem Čepra, že by bylo dobré využít
synergie, ale nemusíme se kvůli tomu spojovat, jak se kdysi
uvažovalo. Čepro je dnes v přeměně v energetickou firmu
dále než Mero, protože těch 7 let nezaháleli, zatímco v Meru se
rozvoj zastavil. Mají třeba projekt na tankovací stanici LNG pro
náklaďáky, na tankovací vodíkovou stanici. Budu se ale snažit
rozvoj Mera zase nastartovat. Jsem duší sportovec, tak jsem zvyklý
bojovat a nikdy nic nevzdávat.
Autor: Alena Adámková, Zdroj: PETROLmagazín číslo 4/2022