Zvýšení kapacity ropovodu TAL je reálné

Pantůček

autor fotografie: Lukáš Bíba / Economia

"Bez ruské ropy se obejdeme tak do dvou let," věří Jaroslav Pantůček, staronový předseda představenstva společnosti Mero. A má připraveny hned tři scénáře, jak toho dosáhnout. Myslí ale i na budoucnost firmy.

Do čela Mera jste se vrátil asi v nejhorší možné době. Co je cílem vaší mise?

Máte pravdu, situace se oproti minulým létům, kdy jsem byl ve vedení této firmy (od roku 1997 doroku 2015), změnila. Cíle mám krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé. Tím krátkodobým je řešení aktuálního problému dodávek ropy poté, co vstoupí v platnost embargo na dodávky ropy z Ruska. Vyvstává také otázka, co dále s ropovodem Družba. To se netýká jen České republiky, ale i Slovenska. Nedávno jsem jednal s šéfem slovenských ropovodů Transpetrol, který se tímto problémem velmi trápí. Slovenská Družba totiž dodávala ropu nejen pro Slovnaft, ale i pro rafinérii v Litvínově. Velmi je trápí úbytek tržeb i budoucnost tohoto ropovodu, který je na Slovensku navíc zdvojený, ale i celého Transpetrolu.

Stejně tak musíme ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě přemýšlet o budoucnosti společnosti Mero. Pohybujeme se v oboru uhlíkové ekonomiky, přitom Green Deal považuje vše, co souvisí s uhlíkem, za špatné. Mero proto musí myslet i za horizont 10 až 15 let, co bude dělat, až v souvislosti se zákazem prodeje aut se spalovacími motory klesne přeprava ropy. Já si nemyslím, že přeprava ropy se úplně zastaví, protože i když poroste elektromobilita a klasické pohonné hmoty budou na ústupu, rafinérie budou stále muset vyrábět z ropy poloprodukty pro chemický, plastikářský, gumárenský či farmaceutický průmysl. I když se díváme na výhledy firmy Orlen Unipetrol, tak počítá s tím, že dalších deset let bude přeprava ropy stále stejná jako dnes. Lehký pokles vidí až za 15 let s tím, že i poté budou muset rafinérie vyrábět poloprodukty pro průmysl, který se zatím bez ropných produktů neobejde. A my musíme vymyslet, co bude s firmou Mero v době, kdy přeprava ropy výrazně poklesne.

Vraťme se ale k těm krátkodobým cílům, tj. jak se obejít bez ruské ropy, která se dnes na dovozu do ČR podílí více než polovinou…

Jsou tři scénáře. Ten první počítá s tím, že by se rafinérie v Karlsruhe, největší v Německu, která je nyní stoprocentně zásobována ropovodem TAL, vrátila k zásobování ropovodem SPSE z Marseille, jak tomu bylo v minulých letech. Do roku 2013 odtud odebírala zhruba polovinu své potřeby ropy. Poté, co začala odebírat ropu jen z TAL, stouplo využití tohoto ropovodu o 5 až 6 milionů tun ropy ročně, a tím se pro Českou republiku zavřelo volné flexibilní okno. Proto jsme v Meru v roce 2013 až 2014, kdy jsem byl ještě v pozici generálního ředitele, začali připravovat projekt na zvýšení kapacity, tj. intenzifikaci ropovodu TAL, na který pak navazuje ropovod IKL z Ingolstadtu do Kralup. Ten je plně v rukou českého státu. Úzké hrdlo je však ropovod TAL. Domluvili jsme se s firmou ILF, která TAL projektovala, na vypracování studie o tom, jaké konkrétní kroky je nutno pro intenzifikaci TAL udělat. Byl jsem v úzkém kontaktu s šéfem dozorčí rady TAL, což byl zástupce společnosti OMV, největšího akcionáře TAL. Měli jsme ústní dohodu o financování intenzifikace. Měla ji financovat sama společnost Mero, přičemž celá přírůstková kapacita měla být k dispozici firmě Mero. Pokud by ji česká strana nepotřebovala, mohla ji za určitou přirážku poskytnout i ostatním podílníkům. Na konci roku 2014 už byla tato dohoda zcela připravena, chtěli jsme ji představit ostatním podílníkům, jenže počátkem roku 2015 jsem byl z Mera vyhozen, dodnes nevím, proč.

Asi jste nebyl po chuti tehdejšímu šéfovi ministerstva financí, které v Meru vykonávalo akcionářská práva…

Asi. Bohužel mí nástupci už v projektu intenzifikace TAL nepokračovali, naopak začali zkoumat, zda náš nákup 5% podílu nebyl v rozporu s povinností péče řádného hospodáře. Ptali se, proč Mero kupovalo podíl v TAL, když má jen přepravovat ropu přes české území.  Musel jsem se jako předseda představenstva obhajovat, že jsme nevyhodili peníze, když jsme koupili malý podíl v TAL. Vysvětloval jsem, že jde o strategickou bezpečnost ČR v zásobování ropou. Podstatné je, že jako akcionář TAL můžete nárokovat přepravní kapacitu v ropovodu a její velikost primárně nezávisí na podílu, který v ropovodu držíte. Samozřejmě jsme mohli koupit i 10% podíl, ale to nebylo nutné, protože všichni podílníci mají stejná práva.  Při důležitých rozhodnutích musí být totiž dosaženo stoprocentní shody všech podílníků. Jediná výjimka je ustanovení, že když chcete s ropovodem něco udělat, ale ostatní podílníci s tím nesouhlasí, musíte to zafinancovat sám, což byl právě případ zkapacitnění TAL.  Bohužel, po mém odchodu se veškeré práce na zvýšení kapacity TAL zastavily. Ještě před mým odvoláním jsem požádal pana Babiše o schůzku a pokusil jsem se mu vysvětlit, proč je potřeba zvýšit kapacitu ropovodu TAL. Pan Babiš mě vyslechl a na konci se zeptal, proč to dělám, když české rafinérie stejně patří Polákům. Pochopil jsem, že ho to nezajímá. Nedlouho poté jsem byl odvolán, přestože Mero mělo za rok 2014 rekordní hospodářské výsledky, iniciovali jsme zřízení Mezinárodní asociace přepravců ropy se sídlem v Praze, kde byli zastoupeni všichni přepravci ropy Družbou, kteří se vzájemně informovali o provozních problémech ropovodu, kterých přibývalo.

Po mém odvolání se kolem zvýšení kapacity TAL nedělo nic, takže nyní, když se vracím do funkce, řekl jsem při svém nástupu zaměstnancům, že se nenavracím do bodu nula, ale do bodu mínus jedna. Protože můj partner z OMV už tam není, musím znovu navazovat kontakty a znovu vše vysvětlovat a předjednávat.

A jak jsou ta jednání daleko? Co se změnilo ve srovnání se situací v roce 2014?

Hlavně na rozdíl od minula nyní cítím obrovskou podporu vlády, premiéra i ministerstva průmyslu a financí. Konsorcium TAL, v němž vlastní Česká republika 5% podíl, získalo i díky iniciativě českého premiéra provozní povolení od bavorské vlády, které zvýší celkovou kapacitu ropovodu TAL na úroveň zhruba poloviny současných dodávek z ropovodu Družba do České republiky. Provozní povolení pro německou část ropovodu TAL umožní maximální výkon ropovodního systému. V současné době byla kapacita TAL pro dodávky do ČR mezi 3-4 mil. tun ropy ročně. V ročním úhrnu přinese zvýšení kapacity TAL o 1,5-2 mil. tun dodatečného přepravního objemu, který bychom mohli v případě výpadků dodávek ropovodu Družba využít. Provozní povolení platí už i pro TAL+, tedy zkapacitněný ropovod TAL.

Mero nyní upgraduje studii z roku 2014, z níž už se během let něco zrealizovalo. Máme provozní povolení. Od srpna už můžeme přepravovat o 1,5 až 2 miliony tun více. Nově vydané provozní povolení je již koncipované tak, aby po dokončení technických opatření bylo možné navýšit čerpání přes ropovod TAL, a to až na požadovaných 7-8 mil. tun ročně do ČR. Koncem října bude zpracována finální studie, pak proběhne výběrové řízení. Pak teprve budeme vědět, kolik nás to bude stát, kolik ze 7 čerpacích stanic se bude muset intenzifikovat. V říjnu budou muset ještě akcionáři schválit tu investici. Někteří mohou mít výhrady, protože ta investice zvýší odpisy, náklady na elektřinu a tím i náklady na přepravu. Nabízíme jim za to určité kompenzace.

Kdy k tomu cílovému navýšení dojde? Zvýší se tou investicí podíl Mera v TAL?

Podíl se nezvýší. Ani by to nemělo smysl, protože všichni akcionáři mají stejná práva. Navíc rozhodující pro přepravní kapacitu je objem přepravy v posledních dvou letech. A tam jsme v nevýhodě, protože do Česka ropovodem TAL a pak IKL proudila jen polovina ropy. Přírůstek může být tedy až 50 %. O tolik nám objem nikdy nezvýší. Proto bojujeme o přírůstkovou kapacitu, která bude patřit výhradně firmě Mero.

Kdo může mít výhrady? OMV?

Ne, to je fáma, OMV je nám naopak nakloněno. V TAL má ale podíl i Rosněfť, stejně jako v rafinérii Karlsruhe a ve většině německých rafinérií, i ve Schwedtu. A to se přitom v roce 2014 akcionáři TAL velice báli ruského vlivu, nechtěli tam ruské firmy pustit. Dnes má přitom Rosněfť 11% podíl v TAL. Máme trochu strach, zda nebudou blokovat zvýšení kapacity TAL.

Akcionáři mohou mít také obavy o logistické zvládnutí zvýšení kapacity TAL. Do Terstu, odkud ropovod TAL vede, totiž přijíždí 400 tankerů ročně. Po zvýšení kapacity to bude o 50 tankerů více, které mohou způsobit zpoždění tankerů, což stojí obrovské peníze. Také se zjišťuje, zda se tam všechny tankery vůbec vejdou a jak se bude plánovat přeprava jednotlivých druhů rop. Možná se v přístavu budou muset postavit nové zásobníky ropy, aby rafinérie byly zásobovány bez zpoždění. To by stálo stovky milionů korun a nejspíš by to muselo platit také Mero. Ty náklady budeme muset také nějak přenést na Unipetrol, pro něhož tu ropu přepravujeme. Připravujeme tedy smlouvu nejen s TAL, ale i s Unipetrolem. Je také možnost získat na to evropské dotace, ale problém je, že Mero nebude investovat v ČR, ale v Německu, Rakousku a Itálii. A tam je problém s čerpáním, kdo bude příjemcem, zda nedojde k porušení pravidel, zda na ty peníze vůbec dosáhneme.

A TAL+ není prioritní stavba EU?

Zatím ne, je ale na úrovni EU diskutován a získal podporu.

Zatím jsme stále mluvili jen o zvýšení kapacity TAL. Jiná možnost, jak se vymanit ze závislosti na ruské ropě, není?

Uvažovalo se ještě o možnosti zvýšení kapacity ropovodu Adria, který vede do Maďarska a do Slovnaftu. Tam lze ale kapacitu zvýšit jen o půl milionu tun, což je jen nouzové dílčí řešení. Naopak projekt propojení Mera s rafinérií Leuna padl, protože jde také o ruskou ropu, takže to nedává žádný smysl.

Třetí řešení je ropovod z Oděsy do ukrajinské části Družby. To by vyřešilo i budoucnost Družby, že by se jí přepravovaly neruské kaspické ropy. Byla by to i podpora obnovy Ukrajiny, protože Ukrajina by dostávala tranzitní poplatky. O tom se ale zatím nejedná, protože na Ukrajině je válka, moře je zaminované.

Mně by se ale ten projekt moc líbil, protože by to vyřešilo budoucnost Družby, kterou jinak bude nutno do dvou let odepsat. To by byly obrovské peníze.

Další možností je vybudovat v Oděse terminál na LNG a přepravovat pak Družbou zemní plyn. Byl by to projekt česko-slovenské spolupráce. Mělo by to výhodu v tom, že by se plyn z Kataru a dalších zemí Středního východu nemusel vozit tankery kolem celé Evropy do Baltu, ty by jen projely Bosporem a Černým mořem do Oděsy. Problém je v tom, že ty tankery by musely projet Bosporem, kde je to poměrně nebezpečné z hlediska možnosti teroristického útoku.

Ministr průmyslu Síkela ale nyní fandí spíše možnosti vybudovat LNG terminál v rumunské Konstantě. Ten by pak mohl zásobovat střední Evropu.

Je tedy reálné se obejít do dvou let bez ruské ropy?

Já myslím, že když se domluvíme, zvládneme to. A já si neumím představit, že bychom se nedomluvili. Hodně nám pomáhá vláda, která dost rezolutně dává najevo podporu. Zbývající podílníci si uvědomují, že zájem na rozšíření TAL má nejen česká, ale i bavorská vláda. Sice skřípou zuby, nelíbí se jim, že je na ně vyvíjen tlak ze strany politiků, ale uvědomují si, že kdyby řekli ne, mohli by se dostat do problémů. Proto věřím, že do dvou let se bez ruské ropy objedeme.

Otázkou je, zda jsou na to připraveny české rafinérie, respektive ta litvínovská, která je konfigurována na sirnatou ruskou ropu.  Zkoušejí totiž mixy ruské a kaspické ropy půl na půl, zatím se jim to zpracování moc nedaří. Zatím jsou schopny zpracovat mix 70 % ruské a 30 % kaspické. I pro rafinérie je úkol do dvou let najít vhodnou kompozici různých druhů sirnatých rop, které by se nejvíc blížily té ruské a které by měly optimální výtěžnost. Máme výhodu v tom, že ropovod Družba na českém území je jako jediný z celé pětitisícikilometrové trasy schopen přepravovat různé druhy rop. Prosadila si to firma MND, která těží sladkou ropu. Řídicí systém je na to vybaven. Není ale úplně jisté, že litvínovská rafinérie bude do dvou let schopna zpracovávat jiné druhy rop než tu ruskou.

Není pak na místě obava, že PKN Orlen litvínovskou rafinérii zavřou, pokud nebude schopna zpracovávat jinou než ruskou ropu?

Zatím paradoxně je u nás deficit pohonných hmot, třetinu motorové nafty musíme dovážet, dovážela se i z Ruska. V okamžiku, kdy by se se zpracováním jiné než ruské ropy nedokázal poprat ani Slovnaft a MOL, byl by deficit ještě větší. Není proto příliš pravděpodobné, že by Poláci rafinérie zavřeli, když z nich mají dnes obrovské marže. Stále totiž nakupují ruskou ropu, a to s výraznou slevou, a přitom pak prodávají pohonné hmoty za světové ceny.  Provozování rafinérií na ruskou ropu je dnes zlatý důl. I když se za dva roky zavře Družba, ruskou ropu bude možné získat jinými způsoby, třeba přes TAL, přestože sankční balíčky toto neumožňují. Ropa může být dodávána překupníkem pod jiným označením a obchodním názvem. PKN Orlen nainvestoval obrovské peníze do petrochemické výroby v Litvínově, například do etylenové jednotky, a k tomu potřebuje poloprodukty z rafinace ropy. Možná, že se časem zavře kralupská rafinérie, ale ta litvínovská podle mě ne. 

Jak ovlivní budoucnost rafinérií a firmy Mero Green Deal, který předpokládá po roce 2035 zákaz prodeje aut se spalovacími motory?

Já myslím, že český člověk je vykuk, a tak v roce 2035 budou obrovské fronty na auta se spalovacími motory, než se to zakáže. Tím pádem se minimálně dalších 10 let budou muset vyrábět klasické pohonné hmoty, i když zde bude syntetická složka. Elektromobilita samozřejmě nastoupí masivně, takže prodeje pohonných hmot budou určitě nižší. Čímž se dostáváme k dlouhodobým cílům.

Čím hodláte tedy výpadek poptávky po ropě nahradit?

Když jsem byl při konkurzu na generálního ředitele na pohovoru, řekl jsem tam, že moje vize je mít do osmi let až 30 procent příjmů Mera z činností, které přímo nesouvisejí s core-businessem. Rád bych, aby se Mero postupně přeměnilo v jakýsi energetický holding, který se nebude zabývat jen přepravou ropy a jejím skladováním, ale i třeba výrobou elektřiny. Máme například projekt na výstavbu 10MW fotovoltaické elektrárny na tankovišti, na ochranných valech. Elektřinu chceme využit na promíchávání ropy v nádržích, aby se v nich dole neusazovaly asfalty a další těžké frakce. Na to spotřebujeme obrovské množství elektřiny, která je přitom dnes stále dražší.

Další nápad je poskytovat podpůrné služby pro ČEPS v době, kdy se do soustavy připojuje stále více nestabilních obnovitelných zdrojů. Přebytky elektřiny ze sítě jsme okamžitě schopni využít na míchání ropy v nádržích. Tím pádem ušetříme desítky milionů a ještě nám budou platit aktivační poplatek.

Další možností je výstavba elektrolyzérů na výrobu vodíku nebo přeprava vodíku. Stejně jako přeprava plynu z Oděsy či Konstanty, o čemž jsem se už zmiňoval.

Pak mám v hlavě další byznys, který míří už směrem k elektroenergetice, třeba výstavba bioplynové stanice, výroba biometanu, zásobování autobusů v Kralupech nad Vltavou či skladování leteckého petroleje a jeho přeprava trubkou na letiště Ruzyně.

Kvůli budoucnosti Mera zřizujeme teď nové oddělení strategie, které mí předchůdci zrušili. Nechci, aby Mero skončilo kvůli snížení poptávky po ropě, chci, aby se přeměnilo v energetickou firmu.  Mám spoustu nápadů, ale o všech nechci ještě mluvit, aby nám je někdo neukradl. Ale vycházím ze svých zkušeností z práce pro německou firmu MVV, která fungovala jako městský podnik, zásobovala město plynem, elektřinou, teplem i vodou.

Třeba ČEPRO přemýšlí o výstavbě LNG terminálu, i to je jedna z možností.

Není na stole opět spolupráce s firmou Čepro, o níž se v minulosti uvažovalo?

Shodli jsme se s šéfem Čepra, že by bylo dobré využít synergie, ale nemusíme se kvůli tomu spojovat, jak se kdysi uvažovalo. Čepro je dnes v přeměně v energetickou firmu dále než Mero, protože těch 7 let nezaháleli, zatímco v Meru se rozvoj zastavil. Mají třeba projekt na tankovací stanici LNG pro náklaďáky, na tankovací vodíkovou stanici. Budu se ale snažit rozvoj Mera zase nastartovat. Jsem duší sportovec, tak jsem zvyklý bojovat a nikdy nic nevzdávat.

Autor: Alena Adámková, Zdroj: PETROLmagazín číslo 4/2022

Diskuse

Petrol Magazín

Aktuální vydání2022/05 Téma číslaOtevření českého terminálu v Holandsku
Aktuální číslo

Přihlašte se k odběru novinek

Objednat zasílání PETROLmagazínu

Objednávka

Reklama

  • CardManager