Stát by neměl podporovat vývoj syntetických paliv pro osobní dopravu

Stát by neměl podporovat vývoj syntetických paliv pro osobní dopravu

Mám za to, že cestou k dostupné, udržitelné osobní mobilitě je další vývoj bateriových elektromobilů. Nikoliv ale e-paliva, která jsou energeticky velmi málo efektivní a tím navíc i nákladná. I proto za nimi stojí zájem prémiových (zejména německých) značek, říká v rozhovoru pro Petrol magazín europoslanec Luděk Niedermayer (TOP09).

Věříte, že svět prožívá zásadní klimatickou změnu a že je z větší části způsobena člověkem?

Neřekl bych, že tomu věřím. Jsem o tom naprosto přesvědčen. Je to závěr dlouhodobých studií tisíců vědců podložený obrovským množstvím dat. Osobně bych proto vědu a víru nezaměňoval. Změna klimatu už dávno není otázka názoru, její odmítání je "alternativní pravda" podobná tomu, když Rusko tvrdilo, že jeho zbraně a vojáci před lety nesestřelili malajský letoun nad Ukrajinou. Navíc se bohužel ukazuje, že očekávání dopadů bylo doposud na optimistické straně a situace je vážnější.

Jaký postoj zaujímáte ke Green Dealu a balíčku Fit for 55? Je unie vizionář, anebo si pod sebou podřezává větev, zatímco země jako Čína či Indie na podobné aktivity zvysoka kašlou? Má tato snaha pak nějaký smysl? Anebo nás v "zelených" aktivitách naopak předbíhají USA, ale i Čína, a Evropa by měla v tomto směru naopak zrychlit?

To je skutečně hodně dost obsáhlých otázek najednou. Evropskou unii možná není potřeba nazývat "vizionářem", ale reaguje v rámci možností náročné shody všech sedmadvaceti členských států dle mého soudu opravdu promyšleně a efektivně. A je věrná závazkům, které země v rámci procesu pod vedením OSN přijaly.

U nás je často řeč o Číně a Indii. Ale i tyto země mají nastavené cíle ve snižování emisí i dalších environmentálních politikách. Nejsou z hlediska času tak ambiciózní jako ty evropské (Čína směřuje k uhlíkové neutralitě až 10 let po EU), ale vzhledem k tomu, jak masivně tyto země investují do čistých technologií, které jsou ekonomicky efektivní, možná se nakonec budeme i divit, jak rychlý tam bude pokrok. I když u nás se spíše mluví o tom, že tyto země i dnes stále částečně rozvíjí fosilní zdroje. Myslím, že to bude dočasné, ale jako signál to samozřejmě dobré není.

Vlastně největší rozdíl v přístupu EU a jiných zemí je, že díky tomu, že Unie se skládá ze silně suverénních zemí, cíle jsou, proto aby jich bylo dosaženo, poměrně podrobné a preskriptivní. Na stranu druhou myslím, že jsou postaveny fakt dobře.

Ještě bych připomněl, že změna klimatu není žádná abstraktní věc, a to i přes to, že CO₂ "nesmrdí". Hrajeme o to, zda budou, či nebudou mít naše děti a další generace možnost kvalitního prožití života na té jediné planetě, kterou máme. Pro mě je proto tohle téma otázkou odpovědnosti, a tu cítím velmi silně.

Souhlasíte se zákazem výroby spalovacích motorů v EU po roce 2035?

Ano. Země EU se na tom, o kolik Evropa emise sníží, dohodly. Neviděl jsem žádný reálný plán, který by k tomu vedl, aniž by došlo k zásadnímu snížení emisí z osobní dopravy. Navíc, fosilní paliva v dopravě jsou nejen velmi neefektivní cestou k zajištění přepravy - spalováky mají nízkou účinnost -, ale navíc máme technologie, které je mohou relativně snadno nahradit.

Myslíte, že petrolejářský průmysl zachrání fakt, že bude i po roce 2035 dál možné nově registrovat vozy se spalovacími motory, ale jen pokud budou tankovat uhlíkově neutrální paliva, tzv. syntetická paliva neboli e-paliva?

E-paliva nepředstavují, a takřka s jistotou nebudou představovat cestu k dostupné masivní osobní mobilitě. Jsou málo efektivní a budou velmi drahá. I proto za nimi stojí zájem prémiových (zejména německých) značek.

Problémem by bylo i to, že velké použití e-paliva v osobní dopravě by navýšilo poptávku po něm, a zkomplikovalo (a zdražilo) by to dekarbonizaci tam, kde nebude mít jeho využití dobrou alternativu (třeba v letecké dopravě). Nesmíme zapomenout, že v některých oblastech těžkého průmyslu bude potřeba čistého vodíku (z něhož se e-paliva vyrábí) opravdu velká, zdražovat jej kvůli tomu, abychom udrželi při životě spalovací auta, se mi zdá jako špatné řešení.

Budou moci vozy na syntetická paliva konkurovat elektromobilům? Měla by EU výrobu elektromobilů zrychlit, aby mohla konkurovat například Asii či vozům Tesla?

K zajištění celkově neutrální emisní bilance bude muset být velmi pečlivě sledován celý řetězec výroby či distribuce. Zatímco u elektřinou poháněných aut lze nulové provozní emise poměrně snadno zajistit a celkově je sníží postupně růst podílu čisté elektřiny, u e-paliv je to složitější.

Z hlediska automobilového průmyslu myslím, že v některých segmentech již počáteční ztrátu začínáme viditelně dohánět. Ale stále platí, že náskok Tesly není malý. Je ale zřejmé, že unijní výrobci zcela jasně na bateriové elektromobily (BEV) vsadili, snad jim jejich zkušenosti a výzkum a vývoj pomohou rychle silnou pozici obhájit.

Který pohon automobilů vám připadá nejperspektivnější? Klasický, elektrický, vodíkový, syntetická paliva? Nebo vidíte ještě nějakou další možnost? Měla by se jejich výroba a vývoj rozvíjet paralelně?

Elektrický je jak bateriový, tak (obvykle) vodíkový. Myslím, že ten bateriový nabídne nejlepší poměr ceny, nákladů a užitku. Využití vodíku na silnici bych spíše čekal u nákladní či dálkové osobní dopravy autobusy. A někde i u vlaků.

Zatím jsou syntetická paliva minimálně dvakrát tak drahá ve srovnání s klasickými. Myslíte si, že postupně zlevní, nebo jde opět o slepou uličku, jakou byla třeba biopaliva?

Pro představu, když jsem se jen velmi zhruba podíval na data, vyšlo mi, že pokud by byl v Evropě prodán jeden milion nových aut na umělý benzin či naftu za rok (něco méně než každé desáté auto), v horizontu 15 let bychom, proti využití BEV, potřebovali tolik čisté elektřiny navíc, kolik odpovídá v průměru roční produkci třinácti jaderných elektráren velikosti Temelína. 

Otázka technologické neutrality je samozřejmě relevantní, ale stejně tak zvážení dopadů využití různých technologií na dosažení našich cílů v oblasti dekarbonizace. Proto mám za to, že cestou k dostupné, udržitelné osobní mobilitě je další vývoj bateriových elektromobilů. Nikoliv ale e-paliva, která jsou energeticky velmi málo efektivní, a tím navíc i nákladná.

Můžete uvést některé perspektivní projekty na výrobu syntetických paliv?

Zatím se rozvíjí spíše malé, v podstatě demonstrativní projekty (Porsche a Chile). Věřím, že rychleji se v zemích, kde jsou výborné podmínky pro výrobu čisté elektřiny, rozvine masová výroba vodíku a jeho derivátů. A ty pomohou urychlit dekarbonizaci tím, že zrychlí konec fosilních paliv.

Jak vidíte budoucnost rafinérií ropy a petrochemického průmyslu? Zanikne, nebo se přeorientuje na e-fuels, případně na něco jiného?

K odpovědi na tuto otázku se necítím kompetentní. Ale jako daný vidím rychlý rozvoj vodíkové ekonomiky.

Měl by náš stát podporovat vývoj a výrobu syntetických paliv?

Z toho, co uvádím, je jasné, že pro osobní dopravu nikoliv. Byl bych ale rád, kdybychom pomohli čistou mobilitu dostat tam, kde není bateriový pohon dostatečně efektivní.

Je nějaká země, kde by se mohla EU, potažmo Česká republika inspirovat?

V dekarbonizaci osobní mobility má před námi náskok prakticky každá země na západ od nás. Ale jistě máme možnost se dostat blíže těm nejprogresivnějším ve vodíkové ekonomice. Myslím, že velký a rychlý rozvoj proběhne v Německu. Největší dluh máme ale samozřejmě v energetice, a změna je příliš pomalá.

Souhlasíte s názorem, že emise CO₂ lze ušetřit i tak, že budeme více používat veřejnou dopravu na úkor té automobilové a budeme preferovat ekologičtější způsoby dopravy - vlak, vodíkové autobusy, případně omezíme cestování?

Samozřejmě. Myslím, že postupné a přirozené omezování spotřeby energií je cesta ve všech ohledech života. U dopravy platí, že nejúspornější je, když k ní nemusí dojít. A cesta efektivní hromadnou dopravou bude vždy pro klima lepší než ta, která probíhá i tím nejčistším elektromobilem.

Ale takových oblastí je víc. Stačí se podívat na problematiku třeba tzv. rychlé módy nebo plýtvání jídlem. To jsou jevy spojené převážně se západním stylem života a myslím, že čím dál tím víc lidí si uvědomuje, jaký dopad má jejich chování na planetu a na životy lidí v ostatních částech světa.

Na cestách po Evropě vidím, že mnoho západních metropolí už se vydalo cestou omezení osobní automobilové dopravy alespoň v centrech. A lidem se tam, podle toho, co vidím, lépe žije. Samozřejmě, že roli

Měli bychom omezit i leteckou dopravu? Je podle vás nutné třeba létat na dovolenou přes polovinu zeměkoule, nebo by se měly podporovat udržitelné způsoby cestování?

Letecká doprava je z hlediska emisí velmi problematická, nicméně je třeba vidět i takřka nutnost jejího využití v dnešním světě. Moderní letadla jsou navíc překvapivě efektivní. Sám jezdím svým bateriovým elektroautem na zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku, do Bruselu už ale létám. Vlakové spojení je katastrofální a autem to je daleko. Samozřejmě je ale zcela správné do ceny letenek náklad "na emise" zahrnout, což se bohužel plně neděje.

Příznivcem častého létání přes půl světa na dovolenou sám nikdy nebudu, jsem ale dalek někoho moralizovat. Toto je otázka změny přístupu a chování jednotlivců. A v neposlední řadě také informovanosti, možná vzdělání. Pevně doufám, že si většina lidí začne brzy uvědomovat závažnost problémů spojených s dosavadním způsobem života naší společnosti. Naše kroky dnes zásadně ovlivní, v jakém světě budou žít naše děti.

Čeká svět nevyhnutelně klimatická katastrofa a s ní spojené přesuny lidí z neobyvatelných oblastí, boj o vodu a zdroje atd.?

Kdybych si tohle myslel, nevím, jak bych hledal motivaci dělat to, co dělám. Není pochyb, že velmi nepříjemné jevy, které se změnou klimatu souvisí, nás neminou a již dnes se ve světě projevují. Proto není řešení jen snížení emisí, ale též přizpůsobení se změnám (což bohatší země zvládnou lépe než chudší).

Emise musíme ale rychle snižovat. Osobně věřím v technologický pokrok a v netušené možnosti lidského génia. Již nyní máme k dispozici obrovské množství technologií, které umožní emise dramaticky snížit.

Když jsem se nedávno díval na spotřebu naší domácnosti na provoz domu a autodopravu, s překvapením jsem zjistil, že úpravy našeho domu, úspornější chování a výměna spalovací aut za bateriová snížily naši spotřebu energie o zhruba 60 %.  A šlo o zcela běžně dostupné technologie. Navíc, většina úspor si i bez dotací na sebe poměrně rychle vydělá.

Takže, nejen že věřím, ale i sám vidím, že to jde. A proto doufám, že lidstvo si s touto náročnou výzvou poradí dříve, než katastrofické scénáře, které zmiňujete, nastanou. Musí. Vše ostatní by bylo obrovské selhání a projev neskutečné nezodpovědnosti.

OTÁZKA: Dá se s tím ještě něco dělat, nebo bychom měli místo toho zvolit strategii přizpůsobování se?

Podle mě je třeba kombinace obojího. Věřím, že stále můžeme udělat hodně, přestože je za pět minut dvanáct. Většina změn se už dá ale pouze zmírňovat a přizpůsobit se některým z nich bude nevyhnutelné.

Autor: Alena Adámková, Zdroj: Petrolmagazín č. 4